úterý 15. srpna 2017

Ian Manook: Kruté časy

Jerúldelger, aneb „ten, kterého vychovali šaolinští mniši“ a Ojún, „ta s jizvami na těle i na duši“, mají další případ. Z nebe padají mrtvoly lidí i zvířat, aby se zase vzápětí vypařily… A do toho je Jerúldelger obviněn z vraždy své bývalé spolupracovnice, prostitutky Colette. Podaří se mu sice vymanit se z narafičeného obvinění, ale stejně jsou mu v patách… Kdo? To se vlastně zatím neví….



Komisař se vydává hledat Colettina adoptivního syna, který i s kamarádem Gantulgou zmizel kdesi v Rusku. Cesta ho zavede do několika tajných měst na Sibiři, stopa ale vede dál – ve francouzského přístavu Le Havre je nalezen kontejner plný mrtvých dětí, jediným, který přežil, je Gantulga. Tady se do případu ovšem vkládá francouzský elitní policista Zarza, trochu Jerúledlerovo alter ego. Příběh plný politických skandálů, korupce a zneužívání moci v postkomunistickém Mongolsku, thriller odehrávající se v několika zemích, v několika časových rovinách. Připravte se na třeskutý mráz, smogem pokryté hlavní město, zvláštní mongolské pokrmy, uhrančivou přírodu, vlčí smečky i helikopterové honičky, to vše při teplotách -20 až -30 stupňů Celsia. Rozhodně Vás čekají paličatí vyšetřovatelé i jejich velmi tvrdí odpůrci, ať už patří ke kterékoliv straně – přes mrtvoly jdou všichni.
 

Ian Manook, francouzský novinář a spisovatel (vlastním jménem Patrick Manoukian) procestoval celý svět a hodně času strávil zejména v Asii. Své zkušenosti zúročil v detektivním románu z Mongolska Jerúldelger, který vydal v roce 2013 a který ho proslavil. Kruté časy jsou navazujícím dílem série a i když asi není nutné číst pro pochopení druhého dílu ten první, pokud zachováte posloupnost, budete se lépe se orientovat. 

Já jsem první díl nečetla, ale knížka mě zaujala hned od začátku, zvlášť, když jsem zjistila, jak je to s pojmenováváním kapitol. Opravdu vtipné a škoda, že to nějaký nepozorný editor asi ve třech případech pokazil. Moc mě bavilo zasazení příběhu na Dálný Východ, zvlášť, když dnes je tak snadné si souběžně se čtením reálie googlovat. A tak jsem se dívala na obrázky The Blue Sky Hotelu, zatímco se v něm Ojún převlékala do sexy prádelka, vygooglila si fotky monumentálního rusko-mongolského památníku na vrchu Zaisan, kde Jerúldelger hazardoval v autě, našla jsem si ruské město Krasnokamensk, kde je nejvýznamnější ruský uranový důl a kde byl ve vězení Chodorovskij i tajné mongolské uranové město Mardaj. Moc mě bavily i mongolské reálie, třeba jak soudní patoložka Solongo bydlí v Ulánbátaru v jurtě, nebo popisy některých tradičních místních pokrmů (škoda, že hlava kozy je asi pochoutka, která mi zůstane utajená:-)). 



Co se ovšem týče zápletky a rozplétání starých případů, to už mě tolik nebavilo. Politické thrillery snáším jen od Fredericka Forsytha. Chvílemi jsem se v mongolských jménech přestávala orientovat a nakonec i těch mrtvol na mě bylo trochu moc. V téhle knížce se rozhodně na nějakých detailech nelpí. Prostě naši hlavní hrdinové zabíjejí vždycky v sebeobraně, protože jinak by je snad alespoň občas někdo napomenul, ne? Anebo temnému ranaři se smyslem pro spravedlnost, kterým Jerúldelger bezesporu je, se tyhle věci nepočítají? Nebo prostě Mongolsko?! Harry Hole by koukal. Suma sumárum - stačil by mi mnohem jednodušší příběh, abych si tenhle mongolský román užila stejně dobře. 

Kruté časy jsou ale i tak velmi čtivý a zajímavý román. Pokud se chcete něco dozvědět o tom, jak se v nehostinném a zároveň velice pohostinném Mongolsku žije, s knihami Iana Manooka určitě nešlápnete vedle.


Děkuji Knize ZLÍN za osvěžující letní čtení. 

Hodnocení: 85%



Ian Manook: Kruté časy
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074735349
  • ISBN: 978-80-7473-534-9
  • Originál: Les temps sauvages
  • Překlad: Šotolová, Alena 
  • Popis:1× kniha, vázaná, 484 stran, česky
  • Rozměry:13,6 × 20,6 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)

pátek 11. srpna 2017

Irena Obermannová: Dobré duše

Irenu Obermannovou jsem nikdy nečetla. Věděla jsem, že je to autorka ženských románů a poprvé jsem o ní slyšela vlastně až díky aféře s Největším Čechem V.H. Zaznamenala jsem ji ale jako feministku, jejíž názory na rovnost mužů a žen mi připadají blízké a sympatické, takže jsem byla i celkem zvědavá, jaká je její tvorba. Před prázdninami se ke mně dostala informace, že Irena Obermannová píše detektivku, můj oblíbený literární žánr. Cestou před dovolenou na Šumavu mi pak z nakladatelství Motto tuto knihu nabídli na recenzi. Předpověď počasí nebyla nic moc, navíc kniha měla krásnou obálku od dvojice Tomski&Polanski, tak jsem kývla. 



No, upřímně řečeno, asi jsem se do téhle knihy pouštět neměla... Hlavní hrdinkou je sedmadvacetiletá šachistka Alice Šíma, mladá žena česko-izraelského původu, která se nechová úplně běžně a kterou její okolí považuje přinejmenším za zvláštní. Alice přijíždí do menšího městečka sehrát charitativní šachový turnaj, ovšem během jejího pobytu se ve městě stane vražda. Oblíbená místní politička je nalezena mrtvá pod komínem bývalé sklárny a Alice se pouští do soukromého vyšetřování. Takhle to zní celkem přehledně, ale netěšte se, takhle jednoduché to rozhodně nebude. Městečko je prolezlé nejrůznějšími týpky s podivnou komunistickou nebo už i kapitalistickou minulostí, najevo vycházejí staré záště a křivdy. Spisovatelka dokáže splácat všechno: klientelismus, socialistickou minulost, korupci, hipstery z pražské kavárny, excentrického umělce, vypočítavého Japonce, disidenty, privatizaci, prostituci, nevyřešené lásky, nemanželské děti, neplodnost, vlky, paranormální jevy, taky mrtvol postupně přibývá – no prostě, to budete koukat. 

No, a do toho Alice. Ta má zřejmě nějakou formou autismu, pravděpodobně Aspergerův syndrom (tak je alespoň vylíčena v první kapitole – jako dívka, která nesnáší změny, konverzace ji činí neskonalé problémy a která mezilidské vtahy poznává prostřednictvím sledováním pornofilmů). Ovšem od kapitoly druhé tohle všechno přestává platit, Alice sice občas prohodí něco podivného, co má naznačit její problémy v sociální komunikaci, nicméně postupně se pouští do interakce s jinými lidmi, odhaduje, jak se druzí cítí a co prožívají, dedukuje stavy mysli i vzorce chování, dokonce se sama pouští do jakéhosi milostného dobrodružství. S Alicí, která v první kapitole vypadala zajímavě (autistističní hrdinové jsou přece v současné době v kursu, kdo by neměl rád Sagu Norenovou z Mostu, nebo Dívku, která kopla do vosího hnízda? ), se prostě děje změna, která opravdu nepůsobí zrovna realisticky… A to si myslím, že do toho maličko vidím… 



Já tyhle překombinované příběhy nemám ráda, nebaví mě. Navíc jsou v knize i faktické chyby – starostce se v první kapitole něco ztratí z kabelky a ač se neví co, neb je to vysvětleno až o pár kapitol dál, Alice ví, že to byly peníze a že jich bylo 200 tisíc. Chytrá holkaJ Dobré duše byly mojí první knížkou od Ireny Obermannové, ale obávám se, že na delší dobu taky knihou poslední. Na mě ale nedejte, jestli jste věrnými čtenářkami paní Ireny, určitě si tu knihu užijete stejně, jako ty předchozí:-)



Hodnocení: 50%

Irena Obermannová: Dobré duše

  • Nakladatel: Motto 
  • EAN: 9788026708971 
  • ISBN: 978-80-267-0897-1
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, česky
  • Rozměry:13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)

úterý 1. srpna 2017

Adam Brookes: Noční dravec

Špionážní thriller ze současné Číny? Dle recenzenta Daily Expressu kniha srovnatelná s díly klasiků žánru Johna Le Carrého a Fredericka Forsytha? Vydařená obálka tvořená čínskými znaky? Tak to je zcela optimální čtení do vlny současných veder:-) 



Hlavním hrdinou je Burák, čínský vědec, který pracoval pro Brity. Jenže pak se to nějak zvrtlo a on po událostech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 skončil ve vězení, v pracovním táboře. Po dvaceti letech se mu podařilo uprchnout, jenže svět, který venku našel, se ani trochu nepodobal tomu, který znal. Z agrární a zaostalé Číny se stala světová velmoc, navíc proběhla i technologická revoluce. Světu, kterému vládnou počítače a internet a kde se nedá existovat bez mobilního telefonu, Burák vůbec nerozumí. Jenže pokud chce přežít a dostat se do bezpečí, bude se muset snažit. Pomohou mu bývalí spojenci z SIS? A co jim může na oplátku nabídnout? Kdo všechno stojí proti němu? A jakou roli sehraje nezávislý novinář Mangan?


Noční dravec je docela napínavá knížka, která čtenáře zavede do světa tajných služeb i do reality současné Číny. Vysoká politika v kontrastu s prostředím čínského venkova i nepřehledný Peking plný bezejmenných přistěhovalců z venkova. Bavila mě ta představa člověka, který se "probudil" ve světě, který je pro něj nesrozumitelný. Samotnou zápletku, která měla dost společného s kyberšpionáží, nedokážu úplně docenit, přece jen na průniky do zabezpečených sítí nejsem specialista. Mně samotné od začátku připadalo, že akce tohohle druhu nemůže skončit dobře. O to víc jsem si ale užila závěrečnou "jízdu". Co jsem ale úplně nepochopila, to byla pobočná linie věnovaná sektě Následovníků. Že by chtěl autor mermomocí uplatnit své zkušenosti z kariéry nezávislého novináře, který v Číně jako korespondent působil? Nebo příprava na další díl?

Způsob psaní, kde se střídala jednotlivá prostředí, mi docela vyhovoval, vzbuzovalo to potřebné napětí. Co mi na knize trochu nesedělo, je překlad. Je mi jasné, že existují různé způsoby přepisů čínských jmen do češtiny, a ze zvolený přístup není špatně, i když mě samotné zrovna nevyhovuje. Víc mi ale vadily některé přeložené výrazy: "ve Středním království se dějou věci, co"" - jako konzerva bych asi spíš ocenila starou dobrou Říši středu. A fakt mají v SIS útvar "Úkolování a produkce"? Ve státní správě pracuju už dlouho na to, aby mě sebestupidnější název oddělení nepřekvapil, ale tohle je moc. Naštěstí takových úletů není v knížce zase tolik. 

Noční dravec je vcelku zajímavý špionážní thriller, který Vám náladu určitě nezkazí. Jen se bojím, že do Forsytha to má přece jen ještě trochu daleko.



Děkuji Knize ZLÍN za mrazivé čtení v horkém létě:-)

Hodnocení: 75%


Adam Brookes: Noční dravec
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074735271
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 416 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20 cm