čtvrtek 18. ledna 2018

Alistair Hicks: Průvodce světem současného umění

Mám ráda moderní umění, ale chybí mi v něm nějaký všeobecný přehled. Nemám patřičné vzdělání a náhodné návštěvy výstav, byť často komentované kurátory a odborníky, to úplně nahradit nedokážou. Od Průvodce světem současného umění od Alistaira Hickse, kurátora a historika umění, jsem si slibovala, že zaplní mezery v mém kulturním rozhledu, že to bude příležitost proniknout do světa umění nějak systematičtěji. Autor přece píše o umění do uznávaných časopisů (The Financial Times, Vogue, The Times) a dvacet let byl konzultantem Deutsche Bank, která se na sbírání moderního umění specializuje. Moje očekávání a touhy se ale tak úplně nenaplnily, otázka samozřejmě je, jestli je to vůbec možné.



Alistair Hicks koncipoval svého průvodce svérázně a poněkud netradičně. Rozhodl se, že nechá fungovat svůj „soukromý kompas“ na umění, takže výběr umělců je vyloženě subjektivní záležitostí. Prostě si z každého kontinentu – kniha je rozdělena podle světových stran na Jih (Afrika), Sever (Evropa), Západ (obě Ameriky) a Východ (Asie a Austráli) – vybral umělce, které zná pokud možno osobně ("To jistě znáte Salvadora Dálího." „Já je znám všechny osobně, pane architekte“), a jim dává v knize prostor a často i slovo. Konkrétního vybraného autora v knize vždy velmi krátce představí a uvede nějaké jeho dílo, které mu přijde typické, anebo ještě spíš, které sám viděl. Pokusí se ho trochu zařadit do kontextu, ale spoustu prostoru zabere i líčení toho, kde se s danou osobností potkal, jaký večírek, bienále či performace stála u jejich seznámení. Velmi často dostane slovo i samotný umělec (kniha je prošpikována citacemi z rozhovorů z uměleckých časopisů, ať už tištěných či elektronických, často se také jedná o hovory, které vede s umělcem sám autor). Díky tomu se kniha velmi dobře čte, ale nějaký ucelený přehled o současném umění to (alespoň mě) nedává. Je to prostě výběr toho, co se Alistair Hicksovi líbí a co on považuje za zajímavé, ať už z hlediska uměleckého, nebo společenského (např. Aj Wej-Wej je v knize zmíněn kvůli své politické angažovanosti, kdyby měl být posuzován jen jako umělec, tak by se prý na stránkách knihy vůbec neobjevil). 

Na druhou stranu musím uznat, že řada umělců mě vážně zaujala – a donutila si i trochu hledat a googlit na internetu. Například Afričan Samuel Fosso, který se stylizuje do známých osobností a pak se sám fotografuje – v knize je pěkná fotka Náčelník (který prodal Afriku kolonizátorům). Nebo Mona Hatoumová vytvářející mapu světa ze skleněných kuliček. Shadi Ghadirianová, která vychází ze starých fotografií arabských žen, které nově stylizuje a zároveň narušuje tím, že do obrazu dodává ryze současné a moderní předměty (dáma v tradičním kroji s vysavačem). Mezi oceňované autory patří například i Cchaj Kuo-Čchiang, autor ohňostroje pro slavnostní zahájení Olympijských her v Pekingu, kterého v knize mimojiné prezentuje instalace Čelní srážka (99 replik vlků v životní velikosti naráží v plné rychlosti do skleněné stěny). Zaujala mě Polka Paulina Olowská, která zvětšuje a přemalovává reklamy a propagační materiály ze starých komunistických časopisů. Z českých autorů se do výběru dostal výtvarník Dominik Lang, laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2013, a sice se sochou, kterou vytvořil podle kresby svého otce Jiřího Langa. Pro upřesnění - většina děl v knize uvedených pochází zhruba z let 2005-2012.

Pokud se chcete podívat na to, co ve světě moderního umění zrovna teď letí, pak si touhle knihou minimálně zalistujte. Knížka je bohatě ilustrovaná, takže si i prosté prohlížení užijete. Jsem zvědavá, jestli se některé jméno někdy objeví i v Česku, začnu to teď trochu sledovat:-)


Díky AlbatrosMédia za zajímavé čtení z oblasti moderního umění.


Hodnocení: 75%


 Alistair Hicks: Průvodce světem současného umění
  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • EAN: 9788074735585
  • ISBN: 978-80-7473-558-5
  • Překlad: Neradová, Martina
  • Popis:1× kniha, flexi, 230 stran, česky
  • Rozměry:17,5 × 24,5 cm
  • Rok vydání:2017 (1. vydání)

středa 17. ledna 2018

Literární středa - katalánská literatura

Už rok se jednou měsíčně koná v Krajské vědecké knihovně v Liberci akce zvaná Literární středa, kterou vede Mgr. Vladimíra Hamalová. 

Tentokrát byla na programu katalánská literatura. Přiznám se, vůbec jsem se nechytala, z téhle geografické oblasti neznám snad žádného spisovatele. Ale např. román Diamantové náměstí od Mercè Rodoredové mě docela zaujal. Tak třeba někdy, až bude čas...

Každopádně jako vždy milá a příjemná akce.






pondělí 15. ledna 2018

Miroslav Macek: Saturnin se vrací

V listopadové nabídce Albatrosu na knihy k recenzi se objevilo pokračování Saturnina. Bylo mi jasné, že když si ho vezmu, budu litovat. No ale zase vynechat takhle kontroverzní knihu, to prostě nemůžu.



Saturnin je jedním z kultovních českých hrdinů. Je otázkou, jestli si to zaslouží, samotný knižní příběh není nijak výjimečný, ale Jirotkův jazyk a laskavý humor v tomto případě převážil a zvítězil na celé čáře. Je to kniha optimistická, kterou člověk bere do ruky i v dobách špatných (poprvé ostatně vyšla za heydrichiády v roce 1942). Kromě celé řady tištěných vydání se tato kniha dočkala i několika audioverzí - osobně mám třeba moc ráda verzi namluvenou Svatoplukem Benešem, jehož aristokratický hlas se k této knize báječně hodí. Nejznámějšího Saturnina ale zřejmě ztvárnil Oldřich Vízner, který se jím stal ve filmovém a seriálovém zpracování. Tahle filmová a televizní podoba Saturnina mě ale příliš neoslovila, na můj vkus byla nějak moc doslovná, byť světlé chvilky se tam také našly (výborná teta Kateřina ztvárněná Janou Synkovou).

A jak se tedy povedl navrátivší se Saturnin? Upřímně? Myslela jsem, že to bude mnohem a mnohem horší. Podvědomě jsem čekala od autora, bývalého politika ODS Miroslava Macka, kterého ke spolupráci vyzvalo nakladatelství XYZ, daleko větší exhibici. 



Pokračování Saturnina bezprostředně navazuje na Jirotkovu knihu, neb začíná tím, čim ta první kniha končí: svatbou tety Kateřiny, která si bere bohatého továrníka Františka. Čim ho uchvátila není vůbec jasné, neb František je docela sympaťák, který se vyzná ve vínu, doutnících i delikatesách (do podobné role gourmeta se stylizuje i sám Miroslav Macek, a proto asi stvořil postavu, kde mohl byt nabyté zkušenosti uplatnit). Dvě třetiny knihy se pak odehrávají v dědečkově domě na venkově, podobně jako v původní knize. Krom hlavního hrdiny je tu opět slečna Barbora, teta Kateřina se strýcem Františkem a Miloušem, doktor Vlach a pochopitelně Saturnin. Pobyt je vyplněn obdivováním slečny Barbory, drobnými výlety, vyprávěním historek a nehodami, které většinou nastraží na tetu Kateřinu Saturnin. Některé příhody jsou vtipnější, jiné méně, řadu z nich jsme již někde slyšeli či viděli.... Trochu se tlačí na pilu - počet přísloví tety Kateřiny překračuje únosnou míru. Mackovi se ale podařilo poměrně zdařile napodobit Jirotkův styl. Dosáhl toho i tím, že některé pasáže z původní knihy citoval či zopakoval, což ale běžný čtenář na první čtení spíš nepostřehne. Kdyby mi někdo např. tvrdil, že se fragmenty druhého dílu našly v Jirotkově pozůstalosti, asi bych z ukázky nepoznala opak. 

Takže styl celkem ok. Co se ale Mackovi nějak nepovedlo, to je příběh. Zatímco v první knize se humorně a parodicky píše o nesmělém a nevýrazném mladíkovi, který přičiněním svého originálního sluhy získá sebevědomí, společenské ostruhy a srdce krásné dívky, nic takového ve druhém díle není. Je to jen sled historek, ve kterých hraje Saturnin roli jakéhosi vševěda a všeuměla, své schopnosti ale využívá jen k drobným šprýmům... Jak již bylo řečeno výše, vedou se tu hovory o autech, alkoholu, tabáku či básních, k ničemu zásadnímu to ale nespěje.

Určitě nebudu tvrdit, že Saturnin patří k nejlepším knihám loňského roku. Na druhou stranu to ale zdaleka nebyla ta nejhorší kniha, které jsem za uplynulý rok přečetla. Je to prostě druhý díl, který napsal někdo jiný. Pobaví, neurazí, nenadchne. Ostatně - schválně - znáte nějaké dílo, kde by dvojka, resp. pokračování napsané novým autorem (ba někdy i tím stejným) dosáhlo kvalit originálu? Není to ani nový Soudce Ti, ani nový Poirot, dokonce ani hackerka Lisbeth v podání Lagercrantze tak dobrá není. Ano, chápu, že tohle všechno je o penězích, o snaze vydělat na něčem, co má dobrý zvuk. Parazitování na pověsti se tomu myslím říká. Ano, tak tohle sedí, navíc myslím, že marketingový tah vyšel - před vánoci byla tahle knížka vidět všude. Ale co se týče samotné knihy - zas tak velká hrůza to vážně nebyla. Knížka vzbudila víc emocí a reakcí, než bylo nutné. Já ji přežila ve zdraví a bez morální úhony a vlastně jsem se chvílemi i bavila.

Díky AlbatrosMédia za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 65%

  



Miroslav Macek: Saturnin se vrací

  • Nakladatel: XYZ
  • EAN: 9788075058362
  • ISBN: 978-80-7505-836-2
  • Ilustrace: Faltus, Jiří
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 232 stran, česky 
  • Rozměry: 15,4 × 21,2 cm
  • Rok vydání: 2017 (1. vydání)