pondělí 20. února 2017

Andrew Taylor: Němý

Nic neříkej. Nikomu ani muk. Nikdy.

Andrew Tayler je anglický spisovatel, známý autor detektivek a historických románů. V Česku zatím není příliš známý, vyšly mu tu pouze dvě knihy, teď ale přichází na trh jedno z jeho posledních děl, historický román s detektivní zápletkou Němý.



Paříž, revoluční léto roku 1792, právě tady román začíná. Na ulicích řádí povstalci a desetiletý Charles se stane nechtěným svědkem vraždy své matky. Podaří se mu utéct, ví ale, že nesmí nic prozradit, protože pak by byl jeho život také v nebezpečí. Rozhodne se tedy, že už nepromluví nikdy, stane se němým a mlčení ho ochrání. S pomocí bývalé služebné se dostane k bývalým matčiným přátelům a s nimi posléze prchá do bezpečí Anglie. Žádná léčba ani metoda ho ale nedokážou znovu rozmluvit. Komplikované je to i s chlapcovým postavením, Charlesova matka Augusta od svého manžela Savilla, londýnského makléře, kdysi utekla, nikdy se však nerozvedli. A i když není vůbec jasné, kdo je chlapcovým skutečným otcem, podle práva má na něj nárok právě Savill, který se výchovy Charlese na nátlak dalšího příbuzného hodlá ujmout. Než se mu však podaří odvézt ho z odlehlého venkovského sídla, je chlapec unesen. Kdo za tím stojí a jaký má motiv? Může být malý němý kluk někomu nebezpečný? Kdo byla vlastně chlapcova matka? Hraje v celém příběhu hlavní roli strach, politika nebo pečlivě tajená rodinná tajemství? 

Andrew Taylor
 

Musím přiznat, že jsem se těšila na román z doby revoluce a počátku francouzské republiky, nakonec se ale většina příběhů odehrává na britském venkově, resp. v Londýně. Můžete si ale užít zajímavé postavy – ať už jde o Savilla, ze kterého se postupně vyklube hlavní osoba, která se snaží přijít na kloub celému tajemství, nebo pochopitelně o Charlese. Čtenář má ojedinělou příležitost nahlédnout do mysli dítěte, které je pro své mlčení okolím považováno za slabomyslné, chlapce, který nejraději tráví svůj čas s obskurní figurínou, vyrobenou jako sádrový odlitek mrtvého dítěte pro lékařské účely. Scény popisující tehdejší úroveň medicíny jsou ostatně v celé knize ty nejživější - věřte mi, trhání zubu v tehdejší době by asi nikdo z nás zažít nechtěl. Druhá polovina knihy po Charlesově únosu je akčnější, zároveň ale komplikovanější a méně přehledná. Část indicií je nutné hledat v minulosti, čtenář se ale rozhodně nesmí nechat uchlácholit napohled předvídatelným vývojem děje, mohlo by se stát, stejně jako hlavním hrdinům, že něco přehlédne...  Román zaujme zajímavým dětským hrdinou, strhující historickou detektivkou, kterou slibuje oficiální anotace, bych tuto knihu ale asi nenazvala. 

Děkuji Neoluxoru za poskytnutí recenzního výtisku.


Hodnocení: 80%




Andrew Taylor: Němý
  • Nakladatel: Práh
  • ISBN: 978-80-7252-656-7, EAN: 9788072526567
  • Překlad: Komňacká, Háta Kreisinger
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 384 stran, 14,8 × 21 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)

středa 1. února 2017

Kulturní leden 2017

Leden 2017 se kulturně vcelku vydařil. Povedlo se mi přečíst (nebo naposlouchat) devět knih, zajít dvakrát do divadla, jednou na koncert a dokonce shlédnout jeden televizní seriál:-)

Malé shrnutí (třeba mě donutí napsat na některé knihy i recenzi...)

Začátek roku zahájen s knihou mé kamarádky Aleny Ježkové: Karel IV. a jeho Praha. V prosinci jsem zvládla křest téhle knížky, a tak jsem se v lednu na oslavu zakončení "karlovského roku" pustila i do čtení. Moc příjemná kniha, většinu míst jsem sice znala (Karel býval v dějepise mým největším oblíbencem), ale i tak potěšila. 

Joanne K.Rowlingová vydala pod pseudonymem Robert Galbraith už třetí příběh s Cormoranem Strikem a jeho asistentkou Robin. Zvládla jsem Volání kukačky i Hedvábníka, tak mi nezbylo pustit se i do Ve službách zla. A protože jsem na začátku roku trávila dost času za volantem, vybrala jsem si audioverzi. No, nebyl to nejlepší nápad. Do načtení knihy se bohužel pustil Pavel Rimský, což není můj nejoblíbenější interpret. A opravdu to nedopadlo moc dobře. Citáty z písňových textů v angličtině, které uvozují každou kapitolu, byly v jeho podání naprosto katastrofické, o zbytku knihy nemluvě. Navíc Ve službách zla je oproti předchozím dílům dost zdlouhavá a rozvláčná kniha, několikrát jsem byla v pokušení jít si koupit papírové vydání, abych to celé urychlila. Nakonec jsem doposlouchala, vrah dopaden, ale nejvíc mě stejně asi bavila ta linie vztahová - Cormoran + Robin. Pavlu Rimskému se propříště rozhodně vyhnu. 

Další audiokniha mi naštěstí spravila náladu - Lukáš Hlavica načetl knihu českého chirurga Tomáše Śebka Mise Afgánistán. Bylo to naprosto strhující, recenze tady

Z Afgánistánu odskok do Číny, a sice k nositeli Nobelovy ceny Mo Jenovi a jeho knize Velký třesk. Částečně autobiografická kniha o přeměně pasáka koz ve spisovatele a o tom, jakou roli v tom hrál jeden starý náklaďák. Žádná velká literatura, ale vlastně docela příjemné čtení o tom, jak to v Číně chodí. 

Pro Neoluxor jsem pak přečetla dvě knížky - recenze na ně postupně vyjdou na blogu knihkupectví. První byla příručka osobního rozvoje Zázračné ráno od Elroda Hala. Vtipné, propracované, jen kdyby se u toho nemuselo ráno vstávat. Každopádně je na tuhle knihu navázána celá internetová a facebooková komunita, dají se stáhnout motivační citáty, tematický diář, recepty, prostě dokonalý marketing. 

Druhou knihou z Neoluxoru byl historický román od britského autora Andrew Taylora Němý. Oficiální anotace slibovala strhující příběh, obálka pak Paříž roku 1792, ani jedno se ale moc nekonalo. Knížka se nakonec odehrává na britském venkově v čase téměř indiferentním a nejzajímavější jsou na knize popisy tehdejších medicínských postupů. Trochu mě to zklamalo. 

Oddechovkou v lednu byla kniha  Připoutej se, nebo umře jednorožec od německých autorů Johannese Hayerse a Felixe Ahterwintera. Kniha (často podlých) triků, které mají obelstít zlobivé a nespolupracující dítě. Více viz tady

Do kategorie self-help spadá i kniha Tomáše Hajzlera Třináct tisíc dní. Výborné čtení, krátké úvahy ze života čtyřicátníka na téma Co je dobrý život? O tom určitě musím napsat víc. 

Jedna odborná knížka na konec: skvělá Jana Bradley a její kniha A co já s tím? věnovaná inkluzi z pohledu speciální pedagožky, která má zkušenosti jak z českého vzdělávacího prostředí, tak z USA, kde dvacet let ve školství působila. Já ji znám z FB a knížka se mi četla skvěle. Byť mám k některým věcem výhrady (proces vidím z druhé strany, z pohledu rodiče), rozhodně doporučuju všem, které tohle téma zajímá. 

Divadla?
S rodiči Ungelt a Skořápka - překvapivě dobré a vtipné představení s Alenou Mihulovou a Petrou Nesvačilovou. Zakřiknutá knihovnice a všehoschopná zlatokopka se náhodou potkají, spřátelí a prožijí nečekanou proměnu. 

S Tomášem v Liberci pak v Malém divadle představení Achich... od Arnošta Goldflama. Dvacáté století pohledem židovského mladíka, asi částečně autobiografické. Skvěle zahrané, v určitých okamžicích velmi silné, přesto i zábavné ("ošklivý koncentráček" a "nehezká válčička"). Moc se mi líbilo, jen mě zaskočily ne moc příznivé reakce zhruba o generaci staršího publika. 

A seriál? Mladý papež / The Young Pope. Jude Law, Diana Keaton, ale také Silvio Orlando, Javier Cámara. Překvapivý děj, výborná hudba, nutno vidět. 





pátek 27. ledna 2017

Johannes Hayers, Felix Ahterwinter: Připoutej se, nebo umře jednorožec

Knihy se ke mně dostávají různými cestami, tuhle jsem například vyhrála v soutěži, fakt. Pravda je, že bych si něco takového pravděpodobně asi sama nikdy  nekoupila. A možná by to byla škoda, protože i když je takhle kniha dost šílená, pár tipů mě pobavilo a několik  jsem si jich poznamenala pro potencionální budoucí využití.



Zajímá Vás, o čem může být kniha s názvem Připoutej se, nebo umře jednorožec? Věřte, nebo nevěřte, ale je to kniha triků, kterými je možné obelstít zlobivé a nespolupracující dítě. Sepsali je zoufalí  rodiče, kterým tyhle, no přiznejme si to,  většinou podlé, nápady minimálně jednou vyšly. V je popsaných celkem  100 minipříběhů, které jsou pak následovány trikem, který zabral. Nejčastěji se řeší situace  kolem osobní hygieny, zlozvyků,  neochotě udržovat si pořádek ve svém pokoji či neschopnosti odpoutat se od internetu a dalších technologií. Jednotlivé příspěvky jsou někdy více  jindy spíš méně vtipné, autory knihy jsou totiž dva otcové,  z nich jeden z nich píše pro rozhlas a televizi, druhý je bývalý sloupkař a aktuálně mediální poradce. Tito dva sebrali dohromady „veselé příhody“ svých známých a kamarádů, a ejhle, vznikla z toho zábavná příručka. Její humor je tedy občas dost křečovitý a úroveň poměrně kolísá, ale to už je zřejmě úděl příruček tohoto typu.

Kdo by tuhle knihu rozhodně neměl číst? Rozhodně ne rodiče, kteří věří v moderní výchovně-vzdělávací trendy, ve kterých se dětem nelže a jedná se s nimi jako s partnery (ala montessori, nevýchova atd.) – tyto rodiče by totiž mohlo z téhle příručky klepnout.

A co nám ostatním, kteří si se svými vzdornými a nespolupracujícími dětmi už vůbec nevědí rady, tedy Johann s Felixem radí?

Poměrně vtipné je poslat dítěti, které odmítá přijít k večeři, protože se nemůže odpoutat od počítače, fotografii jídla, které na něj čeká v kuchyni. Příp. další fotografii, jak jídlo postupně ubývá a jestli si nepospíší, nezbude nic. Docela objevný mi přišel jiný kuchyňský trik další matky – její dcera se rozhodla, že nebude jíst maso, matka s tím nesouhlasila, ale nakonec se rozhodla předstírat, že místo masa vaří seitan, tofu či mykoproteinový karbanátek.  Vtipné je, že se to dá použít i obráceněJ Dobrá byla i babička, která se rozhodla překazit nápad své pubertální vnučky na první tetování tím, že se nechala potetovat sama a výrazně (pochopitelně jen voděodolnými fixaci) a pak se vnučce a jejím kamarádkám předvedla na koupališti. Z podobného ranku je příběh syna-sprejera, který má plná ústa keců o volné tvorbě ve veřejném prostoru, ovšem když mu rodiče pod rouškou noci posprejují jeho vlastní motorku, nemůže to vydýchat (naštěstí i tady rodiče použili smývatelné barvy).



Trapnější jsou pak triky, které využívají obavy dětí před znemožněním se před kamarády či na veřejnosti obecně (rodič, který imituje vztekání dítěte, rodič, který odveze dítě do školy v pyžamu, rodič, který dítě natočí při nevhodné aktivitě i a pak předstírá, že fotku nebo umístil na FB či na youtube.  No a některé tipy (např. ty, ve kterých hrají hlavní roli exkrementy, nebo kde se rodiče chovají vyloženě jako podvodníci) mi přišly už opravdu přes čáru. Přijde Vám normální, když  matka nutí svou dceru zapnout si bezpečnostní pás vyhrožováním, že jinak umře jednorožec?

No, abych to shrnula, kniha pobaví i pohorší, občas inspiruje – velmi často jako odstrašující příklad. Řekněme si to upřímně, své čtenáře si takovéhle lehké čtení najde vždycky. Já ji asi taky pošlu do dalšího kola:-)


Hodnocení: 60%


Johannes Hayers, Felix Ahterwinter: Připoutej se, nebo umře jednorožec

  • Nakladatel: Portál
  • ISBN: 978-80-262-1127-3, EAN: 9788026211273
  • Překlad: Škultéty, Michaela
  • Ilustrace: Drobný, Milan
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 160 stran, 13 × 20 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)