neděle 10. září 2017

Martin Bečan: Kaziměsti

Na sobotní blogerské merendě nakladatelství AlbatrosMédia byl hlavním hostem Martin Bečan, autor nové knihy Kaziměsti, která vyjde v nakladatelství Fragment začátkem října. Na setkání se rozdávaly reading copies této knihy, a tak jsem si ji mohla přečíst s měsíčním předstihem.


Martin o své knize mluvil jako o směsici magického realismu, městské fantasy a new weird (ať už to znamená cokoliv:-), já osobně bych zůstala u té městské fantasy.





Hlavními postavami je čtveřice přátel -  studentů s nevšedními jmény Lazar, Cesmín, Zima a Parma (mimochodem, měla jsem na začátku trochu problém s určením pohlaví, Martin na besedě hovořil o čtyřech kamarádech, tak jsem tak nějak předpokládala, že jde o kluky, hláška "Franto, buď přece trochu chlap..." mi v tom taky moc jasno neudělala:-). Tahle čtyřka se jednoho dne zčistajasna ocitne v "jiném městě". Ve městě, které existuje souběžně s tím "jejich", ve kterém bydlí. V tom druhém městě je to ale mnohem zajímavější, dějí se tu totiž zvláštní věci. Jezdí tu tramvaj 0 s cílovou stanicí Nikde, kanály se nesmějí krmit, protože mají tesáky a jsou dost nenažrané, speciální krysy se tu živí trilobity a snad jen ta bestie kocour z tajemné zahrady s trpaslíkem už snad konečně chcípla. Vyskytuje se tu spousta uliček, neznámých zkratek a jiných zvláštních míst, prší tu papír a někdy i sklo. Kámoši se po několika týdnech do města přestěhují, protože město si je přitáhne. Postupně se ale začnou měnit a proměňuje se i město - je totiž nemocné a nikdo neví, jak si s tou šířící nákazou poradit... 



Přiznávám, tohle není žánr, který bych nějak vyhledávala, nebo se v něm extra orientovala, z poslední doby znám vlastně asi jen Řeky Londýna od Bena Aaronovitche. Od Kaziměstů jsem si nic neslibovala, snad jen vytržení ze stereotypu, a to se docela podařilo. Moc mě bavila ta fantazijní první část, všechny ty blbůstky a hračičky, kterými Martin Bečan "své" město vyšperkoval. Vůbec bych do toho týpka neřekla, že má takovou fantazii a že dokáže být opravdu vtipný. Trošičku mi to připomnělo Pratchetta (dveře s nožičkami) nebo Borise Viana (pamatujete, jak v Pěně dní rostl Chloé v plíci leknín?:-)  Druhá půlka knihy byla trochu akčnější, ale ten samotný příběh a hlavně rozuzlení už mi tolik nesedlo. Ale zas to bylo přiměřeně krátké, a to se taky počítá:-)

Pokud máte v oblibě fantasy, rádi objevujete nové autory a těší vás v knihách české reálie (předobrazem města je prý Olomouc), pak klidně po Kaziměstech sáhněte, určitě se nespálíte (a ta kniha Vás nesežere). Oficiální představení bude tuším na letošním festivalu knih Humbook 7.10.2017, tak si tam zajděte pro knížku i pro autogram. 




No a jestli patříte mezi konzervativce, tak se asi nic nestane, pokud Vás tahle knížka mine:-)
Díky AlbatrosMedia za soustavné vytahování z komfortní zóny:-)

 

Hodnocení: 70 %


Martin Bečan: Kaziměsti

  • Nakladatelství: Fragment
  • EAN: 9788025333778
  • Formát: 145x210 mm
  • Počet stran: 256
  • Datum vydání: 05.10.2017

Výstava Gott My life

Nikdo se mnou na Káju nechtěl jít, ba smáli se mi... Tak jsem šla sama. Pěkně jsem si vyčistila hlavu a báječně jsem si to užila:-) (guilty pleasure:-) 




Karel Gott - co naplat: to je Česko a Československo uplynulých 60 let, fenomén, který si zaslouží pozornost. A proto je tu masivně propagovaná výstava Gott My Life, kterou najdete na netradičním místě, na lodi zakotvené u náplavky v Praze po letošní léto a část podzimu. 



Výstava maluje "Mistrův" život od narození do současnosti. Fotky, filmy, záznamy z televize, výstřižky, desky, ceny, nahrávky, obrazy, plakáty, boty a obleky. Ale taky dobové předměty. Gramofon, na kterém Karel poslouchal desky, přístroj, který "kopíroval" elpíčka na rentgenové snímky a hliníkové folie (kazeťáky tenkrát ještě nebyly - "mami, a co je to kazeťák?"), matrice prvních desek a dokumentace kolem nahrávání, přebaly Kájových singlů a elpíček (odposlechnuto: "je, na tuhle jsem si vydělala na chmelu", "Bílé vánoce, tu měl doma každý").













Karel Gott, to je moje mladí. Karlovi se tenkrát nedalo uniknout. Každou z písní, která na výstavě zní, jsem v životě musela slyšet nejmíň stokrát. A u většiny si dodneška pamatuju i text. Jo, je to tristní, co v té hlavě nosím.... Ale myslím, že to tak mají všichni, kteří vyrůstali za socíku. Z hlavy už nám to nikdo nevymaže....








Výstava nijak nezastírá, že Karel uměl proplout všemi režimy. Husákův projev při dočasné emigraci stejně jako Anticharta. Národní umělec vedle vyznamenání od Václava Klause. Na balkóně Melantrichu s Karlem Krylem a vedle dopisy z Ameriky psané do časopisu Voják. Včelka Mája, Zvonky štěstí i Kdyby tisíc klarinetu. Je to všehochuť, ovšem velmi blízka. To všechno jsem zažila a viděla skoro z první řady.... :-)











Konečně jsem si ujasnila posloupnost Semafor a Apollo. A hotel Frontier v Las Vegas, na který Gott celý život vzpomínal. Zaujalo setkání Gotta s Lennonem. Škoda, že to tenkrát nevyšlo... A staré známé: Karel Gott ve Slaném, Televizní klub mladých, Silvestry. Čelist mi spadla u Karla Gotta v Křeslu pro hosta. To jsem opravdu neviděla☺













V době mého dospívání  (80. léta) byl pro nás Karel Gott už out. Fršeli Kotvald s Hložkem, Peter Nagy, Elán nebo David a Horňák. Gott byl ten, co divně cukal nohou a vedl trapné řeči. Připadal nám starý. Překvapilo mě ale, že v té době vlastně ještě starý vůbec nebyl. Krabici s 20 slavíky zavíral v době, kdy mu bylo 45. Já si to pamatuju.... 45?? To je dneska skoro mně...

Překvapivě jsem Goťákovi přišla trochu více na chuť v 90. letech. To jsem bydlela v centru Prahy a můj soused Jeník, mnohem mladší kluk, se kterým jsem sdílela společný balkon a chodbu, zbožňoval 60. léta a hudbu té doby. Sedávali jsme na balkone, popíjeli vino a ze stařičkého kazeťáku poslouchali Dám dělovou ránu, bum, bum, bum...  a  Do tmy na mě tiše zírá od trezoru velká díra...:-)





Co bych na vystave zlepšila?
  • Akustiku. Sluchátka, zvukolamy. Současný stav, kdy na člověka útočí až tři nahrávky najednou, je příšerný...
  • Interaktivitu - aspoň nějaký jukebox do sluchatek. Možnost pustit si vybranou písničku, najít si oblíbeny klip, scénku. 
  • Aplikaci s dalšími informacemi, odkazy na Spotify, YouTube či písnicky volně ke stažení přes místní wifi.
  • Upustila bych od těch estrádiček s Dominikem Dukou a spol. Trapné.

Výstava je vydařena, asi by ještě mohla byt lepší, ale i tak jsem si ten podvečer na lodi dost užila:-) Myslím, že tahle exkurze do minulosti se povedla. Když člověku ještě po příchodu domů nepřehlušitelně zni v uších píseň Být stále mlád, to bych si přál..., tak to asi splnilo svůj účel:-) Výstava ve mně probudila ohromnou nostalgickou vlnu vzpomínek. Vůbec ne jenom na Gotta, ale na celou tu dobu, politické poměry, tehdejší přehlednou pop kulturu, na televizní pořady i hity té doby. Lepší, než Retro:-)



PS: Mimochodem věděli jste, že tuhle megavýstavu na lodi vytvořil kurátor, který pracuje v Národním muzeu a který se na populární hudbu a Karla Gotta specializuje? Třetina vystavených
věci sem doputovala z depozitářů Národního muzea a muzeum patří mezi hlavní partnery projektu. 

sobota 9. září 2017

Blogerská merenda Albatrosu

Škoda, že před 25 lety nebyli knižní blogeři, to bych si tu blogerskou merendu AlbatrosMedia panečku užila:-) Ale po dvou burčácích je i setkání s o generaci mladšími brylatymi holkami osvěžujíci:-)


Nakladatelství AlbatrosMédia, se kterými tak trochu spolupracuji, začalo letos na jaře pořádat srazy pro své blogery. Představí na nich novinky z knižní produkce, které se chystají, nabídne nějaké novinky na recenzi, vymyslí zábavu, zajistí občerstvení:-) Prostě tip, jak strávit příjemné odpoledne. A právě za tímto účelem jsem dnes vyrazila na Žižkov, do kavárny VinCaffé



Wendy a Ola nás nejprve seznámily s připravovanými knižními novinkami. Musím uznat, že pár titulů mě zaujalo, tak si asi budu muset napsat Ježíškovi (anebo Ole:-).

Určitě mě nemine nový Jo Nesbo pro děti. Zachrání doktor Proktor Vánoce? Četla jsem předchozí díly a jsou nádherné a zábavné. Kniha ZLÍN vydává 4.12.2017.


Tradičně vtipný bude určitě i nový cestopis prince Ládíka - tentokrát se Ladislav Zibura vypravil na Kavkaz: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. Fotka je, přiznávám, ukradená z Ládíkova FB.... Vydává Bizbooks v prosinci 2017.


(Asi si budu muset pořídit i ten první díl....)



Krásná bude asi kniha, která se snaží přiblížit umění dětem (a mně): Van Goghova hvězdná noc od Michaela Birda. Vydává CPress 6.11.2017.



Thriller s divnou hlavní hrdinkou - kde jsem to už jen četla? No každopádně doporučuje i Stephen King, tak si Ženu v okně, prvotinu A.J.Finna, asi pořídím i já. Vyjde 12.10.2017 v nakladatelství Motto. Obálka se zatím připravuje...

Asi si přečtu i detektivku z pro mě exotického Japonska Modrá světla Jokohamy od Nicolase Obregóna. Hlavním důvodem ale bude asi ta stará trempská píseň o Japonečce malé:-) Vychází začátkem října v Knize ZLIN.


Mezi zajímavé knihy asi bude patřit i nejlepší britská dětská kniha roku 2017 Dívka z inkoustu a hvězd od Kiran M. Hargrave, kterou vydává Fragment začátkem listopadu. Obálka je rozhodně vydařená.



Poslední knihou, kterou si možná přečtu, i když tady už tedy dost váhám, je Má Lady Jane - komický, fantaskní, romantický, (ne úplně) pravdivý příběh Lady Jane Greyové. Tudorovci se prý potkávají s Monty Pythony. Bláznivé a vtipné. O královně, jejíž muž se na noc proměňuje v koně... No, neberte to. Olga to ale fakt moc chválila:-)



Po představení knižních tipů přišel na řadu Martin Bečan, autor nové knihy s názvem Kaziměsti. To bude rozhodně taky trochu divná knížka, údajně debut spojující magický realismus, městskou fantasy a new weird, ať už to znamená cokoliv. No, dostali jsme všichni přítomní jako dárek, přečtu, povím...



A pak už se jen jedlo, pilo, povídalo a rozdávali se další knížky (odnesla jsem si Purity a Rok ve Svatojánu  - nějak jsem si v těch young adults knihách nemohla vybrat). Jo, ještě jsme dostali karty ze série Divotvůrce, kterou ovšem číst asi nebudu...




Pár ilustračních fotek (omluva, ale jídlo ani pití nefotím:)






Organizátorky vypadaly po skončení takhle (z Olgy FB).



Díky za příjemnou literární akci:-)