pondělí 27. března 2017

Výstava Františka Skály

Výstava Františka Skály, kterou Národní galerie umístila do Valdštejnské jízdárny (do 3.9.2017), bude asi mým kulturním zážitkem měsíce. Skála je báječný blázen, sleduji ho zpovzdálí už od jeho pěší cesty na Bienále do Benátek v roce 1993. Velkou výstavu v Rudolfinu před 12 lety jsem prošvihla, ale tu současnou jsem si už ujít nenechala. 

A fakt je na co koukat!:-) Celý prostor Valdštejnské jízdárny je členěn na samostatné a oddělené expozice (Pavillon, Musaion, Gallery, Tribal a Privat), prostor mezi nimi vyplňují solitéry v podobě velkých objektů. Těšit se můžete z neskutečného množství malých i velkých předmětů s příběhem. Poloprůhledné domečky s překvapením uvnitř. Postavy z klacků, polymerů (sustamid) i nalezeného smetí. Tajuplná zákoutí. Recykláty. Světelné objekty. Kinetické sochy. Muzeum plné kuriozit s neskutečně vtipnými popisky. Obří artefakty a maličké schované předměty, které není možné vidět zezdola, jen dalekohledem umístěným na galerii. Retro věci. Nádherné obří dopisní obálky a ještě famóznější cestovní deníky. Hned jsem dostala chuť si nějaký začít psát:-) 

Skálova tvorba = čirá radost:-)

Moc ráda bych se na výstavu vypravila ještě jednou, na komentovanou prohlídku s autorem nebo kurátorem, bojím se ale, že mi to termínově nevyjde...






























neděle 26. března 2017

Dubánci - Příběhy jednoho roku

Znáte dubánky? Malé postavičky z žaludů a větviček, které vyrábí a kreativně fotografuje Petr Václavek? Zhruba před dvěma lety se dubánci stali hitem internetu a začali žít vlastním životem. Nejnovějším počinem je knížka pro děti: Dubánci - Příběhy jednoho roku, kterou vydává nakladatelství CPRESS.


Dubánci v této knížce opravdu ožívají a vyprávějí dětem o tom, co celý rok dělají. V lednu hrají na rybníku Raubířníku hokej (a rozčilují tím vodníka Mníka), v únoru chytají na jazyk sněhové vločky (a trénují při tom logopedii), v březnu spí zimním spánkem (a někteří u toho i chrápou), v dubnu muzicírují. A tak to jde měsíc po měsíci – dozvíme se, kam jezdí v létě na dovolenou, zjistíme, že rádi malují, jezdí na kole nebo chodí do školy. A v prosinci že k nim, stejně jako k dětem, chodí Ježíšek. 


Dubánci jsou docela vydařená knížka, a to jak pro malé čtenáře, tak pro děti, kterým knížku před spaním čtou zatím ještě rodiče. Petr Václavek své výborné fotografie (v knize je jich celkem 29) doplnil i o několik desítek vlastnoručně nakreslených ilustrací, psaného slova se ujal jeho přítel ze studií Slávek Rydval se svou ženou Leonou Rydvalovou Šťastnou. A i když to původně vypadalo jen na veršované leporelo, materiál vydal nakonec na regulérní knížku o 120 stranách. Fotky i obrázky jsou vskutku originální a myslím, že se u nich děti opravdu nasmějí. Grafická podoba knihy prostě funguje na jedničku.


Pro děti budou ale inspirativní i jednotlivé příběhy, kdy s dubánky postupně prožijí celý kalendářní rok. Mohou se s nimi naučit řadu básniček a jazykolamů, vyzkoušet si několik sportů, zkusit fotografovat nebo stavět lesní domečky pro skřítky. Navíc - příhody dubánčích kluků a holek jsou poměrně zábavné a pobaví nejen děti, ale i jejich rodiče (např. bonusové vyprávění o dubánčí kapele Led Zepellin si určitě najde své příznivce mezi tatínky). 

Pro ty, které dubánci zaujmou, je kromě knihy v nabídce i řada dalších tematických předmětů – dubánci vycházejí v podobě pexesa, pohlednic, triček či hrníčků. Dubánky můžete také sledovat na Facebooku i na jejich vlastní webové stránce. Dokonale zvládnutý produkt:-) Co je ale ještě mnohem lepší – vyrobit si vlastního dubánka není žádná věda: stačí pár žaludů, několik větviček a tavná pistole a zábava na víkend pro celou rodinu je tu. Za drobné dopomoci rodičů či prarodičů si tak mohou děti vytvořit vlastní hrdiny a třeba i vymyslet vlastní originální příběhy. 


Musím přiznat, že se docela těším na to, jak si o dubáncích budeme číst s Bartolomějem večer před spaním. 



Hodnocení: 90%




Šťastná Leona, Rydval Slávek, Václavek Petr: Dubánci - Příběhy jednoho roku

  • Nakladatel: CPRESS
  • Jazyk: česky
  • Pořadí vydání: 1.
  • Rok a měsíc vydání: 2017/04
  • Počet stran: 120
  • Typ, vazba: Kniha, pevná
  • ISBN: 978-80-264-1439-1, EAN: 9788026414391

úterý 21. března 2017

Jana Bradley: A co já s tím?

Pedagogické úvahy a odborné postřehy asistenta pedagoga

Janu Bradley jsem objevila před pár lety na Facebooku. Postovala zajímavé statusy, kterými čtenářům zpřístupňovala americké školství. Jana Bradley je totiž českou učitelkou, která dlouhou dobu žila v USA, pracovala tam ve školství v různých pozicích a navíc měla tou dobou dvě dcery školou povinné. Bylo to často překvapivé a většinou se pod každou zprávou strhla i zajímavá diskuse, kde se často mísily názory ze všech koutů světa. Velmi mě proto potěšilo, když Jana ohlásila, že o svých zkušenostech píše knihu.



A tak vznikla kniha A co já s tím?, kterou vydalo nakladatelství Computer Media. Kniha se skládá ze dvou trochu nesourodých celků. První část knížky popisuje českou zkušenost, kdy  autorka skočila po hlavě do vod českého školství: stala se asistentkou chlapečka se speciálními vzdělávacími potřebami (mentální postižení a ADHD), který byl vzděláván v běžné malotřídní škole. Ve škole chyběla podpora ze strany speciálního pedagoga či jiného odborníka, učitelé s dítětem neuměli pracovat. Autorka se na integraci dívá ze širšího pohledu, popisuje postavení asistenta pedagoga v českém školství, jeho kvalifikaci, mapuje práci poradenských zařízení, zaměření posudků jen na negativa, ignorování silných stránek dítěte. Pak se věnuje samostatné činnosti ve třídě – jsou tu pěkné příklady toho, jak je možné s podobným dítětem pracovat: jak je důležitá senzorická stimulace, emocionální výchova, jak je možné pracovat při matematice i při výuce čtení s porozuměním. Autorka vychází ze své americké praxe a snaží se ji modifikovat ve prospěch české školní třídy.  Moc hezký je text napsaný z pohledu chlapce o tom, jak vnímá svět, ale neumí to ostatním sdělit.

Autorka v této části knihy popisuje krok za krokem vývoj, který se udál během toho jednoho školního roku, kdy jako asistentka pracovala. V prvním pololetí se integrace opravdu pěkně dařila, dítě se začlenilo do třídy, dostalo příležitost vyniknout  (uplatnilo svou zálibu ve vlajkách a hlavních městech států), fungovalo i v ostatních předmětech a rozvíjelo se. Ve druhém pak přišly problémy, které sice s dítětem přímo nesouvisely, ale v přístupu k němu se velmi zásadně promítly (dlouhodobá nemoc třídní učitelky, suplování, nejasné role ve třídě) – autorka se snažila situaci komunikací s vedením školy a ostatními pedagogy zlepšovat, s menšími či většími úspěchy. Problém nastal i se speciálním pedagogickým centrem, které se striktně drželo tabulek a zájem dítěte byl až někde daleko vzadu.

Druhá část knihy se zabývá tím, jak funguje inkluze v USA, kde autorka dlouhá léta ve školství působila. Jana Bradley tu popisuje své profesní začátky, srovnává přístupy české a americké, ukazuje multidisciplinární spolupráci, která v USA funguje. V téhle části knihy čtenář najde i teoretičtější kapitoly zaměřené na vývoj speciálního školství v USA, vývoj legislativy v této oblasti. Praktičtější jsou pak třeba části věnované alternativní a augmentativní komunikaci, využití technologií, rozdílům mezi  segregací, desegregací a inkluzí.

Kniha A co já s tím? není učebnicí inkluze, nabízí však zajímavý pohled na českou realitu očima člověka se zahraniční zkušeností. Není to samozřejmě pohled úplně objektivní, není možné zevšeobecnit jeden případ, který autorka zažila a vztáhnout ho na celé školství, nicméně určitě signály a trendy tam je možné pozorovat. Pro mě jako rodiče, který se s inkluzí potýká,  bylo velmi zajímavé ono srovnání přístupů, bavily mě ony americké příklady dobré praxe.  Zaujala mě i příloha, ukazující konkrétní materiály, se kterými je možné ve škole s dětmi pracovat.

Vyznění knihy však není zrovna optimistické – dle Jany Bradley není české školství na inkluzi připraveno. To ovšem pro mě jako rodiče dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami nemůže být závěr. Opakem inkluze je segregace a ta z mého pohledu prostě nefunguje.  A i ta v knize odmítaná desegregace je pro mě jako rodiče pořád lepší varianta, než segregace. Myslím, že v knize chybí zkušenost autorky s českým speciálním školstvím. Možná by se divila, jak to tam (ne)funguje a jaká je realita toho segmentu školství, které nám, jak jeho zastánci tvrdí, „ve světě všichni závidí“. Takhle si odpůrci inkluze z knihy udělali argument pro to, proč to tady fungovat nebude a nemůže. Nemyslím si ale, že takhle byla kniha míněna a já ji jako protiinkluzivní nevnímám. Beru ji jako zajímavý diskurs k tématu inkluze a doporučuji ji všem, kteří se o současné školství zajímají.



Pro zájemce - rozhovor s Janou Bradley.

Hodnocení: 80%


Jana Bradley: A co já s tím?
  • Nakladatel: Computer Media
  • EAN: 9788074022807
  • ISBN: 978-80-7402-280-7
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 170 stran, česky
  • Rozměry: 16 × 22,5 cm
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)