sobota 14. ledna 2017

Tomáš Šebek: Mise Afghánistán (audioverze)

Tomáše Šebka jsem poprvé zaznamenala v říjnu 2015, kdy byl jedním z moderátorů TEDxPrague. Trochu frajírek, ale docela vtipný. Prodávala se tam tenkrát i jeho kniha Mise Afgánistán / Český chirurg v zemi lovců draků. No, nekoupila jsem a pak litovala, protože první vydání se rychle vyprodalo a kniha pak získala i Cenu čtenářů České knihy

TEDxPrague 2015, ten úplně vpravo ležící (oficiální foto)

Pokud jste o Tomáši Šebkovi ještě neslyšeli, pak vězte, že je to český chirurg, ročník 1977, který od roku 2010 jezdí na mise Lékařů bez hranic. Jeho prvním působištěm byl ostrov Haiti, kde také začal psát o své práci poměrně vtipný a upřímný blog. Po druhé haitské misi v roce 2013 vyšly jeho blogové zápisky knižně pod názvem Mise Haiti - 5 měsíců s Lékaři bez hranic. V letech 2014 a 2015 pak Tomáš Šebek strávil několik měsíců v afgánském Kundúzu, kde pomáhal místním lidem postiženým válkou. Operoval tu pacienty zraněné bombou či postřelené, častými klienty ale byli i účastníci dopravních nehod, nebo zraněné děti. Také z této země posílal Šebek domů zápisky, ze kterých posléze vznikla kniha Mise Afgánistán. 


Ke mně se tahle kniha dostala až v podobě audioverze, kterou pro Audiotéku nedávno načetl Lukáš Hlavica. Po vyslechnutí více než deseti hodin vyprávění musím konstatovat, že mluvená varianta je pro tuhle knížku naprosto vynikající volba. Líčení každodenních strastí českého lékaře Vás naprosto pohltí, a to i přesto, že to není žádná velká literatura (nezapomeňte, byl to původně blog), že se tu používá výhradně obecná čeština, občas lehce vulgární výrazivo a přemíra lékařských termínů. Přesto je to velmi autentické, syrové a osobité. Nemocnice v Kundúzu je pro Šebka příležitostí vystoupit z komfortní zóny, získat nedocenitelné lékařské zkušenosti, naučit se spoléhat sám na sebe i na ostatní kolegy z týmu, pomáhat těm, kteří tu pomoc opravdu potřebují. Podmínky v afgánské nemocnici jsou mnohem skromnější, než si vůbec dokážeme představit a přesto se tu denně díky vysokému nasazení doktorů z organizace Lékaři bez hranic zachraňují desítky lidských životů. Malé děti, které spadly ze střechy při pouštění draků, lidé po autonehodách, bojovníci, které zranila po domácku vyrobená bomba, nebo které skolila dávka z kalašnikova - ti všichni bez ohledu na svůj původ, stranu konfliktu či majetkové poměry nacházejí v nemocnici Lékařů bez hranic pomoc. 

"Proč jsem tam jel? Protože i tam jsou lidi. 
Co jsem zjistil? Že jsou stejný jako my. 
Proč? Řeší totéž: peníze, pohodovej život, rodinu, přátele, vztahy a sex. 
Je mediální obraz Afghánistánu korektní? Ne. 
Co jsem si přivezl? Kromě pravděpodobných škrkavek i zjištění, že se máme výborně a nemáme si na co stěžovat. 
Co plánuju? Bude-li to jenom trochu možný, tak ještě jednu misi v Kundúzu. 
Celkovej dojem? Úžasný!"

Nečekejte žádné hlubokomyslné úvahy či exkurse do afgánské historie. Šebek je hlavně doktor, praktik, který o Afgánistánu píše prostřednictvím svých chirurgických a ortopedických výkonů. Občas se pokouší dívat se na vše očima svých pacientů, velký prostor věnuje svým kolegům, ať už těm domorodým afgánským, nebo expatům ze všech koutů světa, kteří na mise Lékařů bez hranic jezdí. Knížka je tvořená krátkými deníkovými záznamy uvozenými vždy tematickým nadpisem, bavilo mě, jak jsou některé záznamy vypointované, jiné sebekritické, další srší černým humorem. Jsem ale ráda, že jsem tuhle knížku nečetla, nýbrž poslouchala, výrazná obecná čeština mi totiž v psaném projevu dost trhá oči... Oproti tomu Lukáš Hlavica čte knížku tak skvěle, že ho po většinu času zaměňujete se samotným autorem a máte pocit, jako by Vám z prázdnin posílal e-maily kamarád. 

Knižky, jako je Mise Afgánistán, nebo třeba Tichý dech od dalšího lékaře bez hranic, Jana Trachty, stojí za to číst, a to zvlášť v dnešní době. Ukazují, že opravdoví hrdinové, ze kterých bychom si měli brát příklad, stále existují, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou ochotní nezištně konat dobro bez ohledu na nebezpečí či vlastní nepohodlí. Cenná jsou i samotná svědectví o tom, jak se žije jinde, že muslim nerovná se terorista, a že i když kulturní rozdíly mezi národy existují, dá se s tím žít a navzájem se respektovat. 

"Je úplně scestný myslet si, že křesťanství je jiný a že jsme snad mírumilovný. Nejstrašnější války minulýho století vedli křesťani. Jde totiž o lidi, ne o náboženství. Lidi chtěj práci, rodinu, domov, jídlo, sex, přátele, zdraví, smích. Všichni na světě to tak maj a já to konečně na vlastní kůži od svých kristových let na misích poznávám. Extrémně křesťanský Haiti a extrémně muslimskej Afghánistán. Dejte náboženství volnej průchod a běžte se podívat do Istanbulu, jak tam žijou všichni dohromady a v pohodě. Náboženství není špatný. Špatná je jeho chybná interpretace ve prospěch jednotlivců anebo skupin lidí. To vám říká kovanej ateista, kterej ví o náboženství celkem kulový."

Jako studená sprcha pak zapůsobil epilog - 3. října 2015 ve 2:10 zasáhlo traumacentrum Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu letecké bombardování. Při útoku zemřelo 42 lidí, mezi nimi 24 pacientů, 14 pracovníků nemocnice a čtyři ošetřující osoby. Ukázalo se, že nemocnice byla omylem vybombardována Američany... 


Profil Tomáše Šebka na stránce Lékařů bez hranic. 

Misi Afgánistán si přečtěte, anebo ještě lépe pusťte do uší. Jen počítejte s tím, že ji z hlavy hned tak nevyženete...

Hodnocení: 100%



Tomáš Šebek: Mise Afghánistán
  • režie: Miloš Vrána
  • interpret: Lukáš Hlavica, Tomáš Šebek
  • délka: 10:13 hodin
  • vydavatel: Audiotéka
  • rok vydání: 2016


Tomáš Šebek: Mise Afghánistán
  • Nakladatel: Paseka
  • ISBN: 978-80-7432-656-1, EAN: 9788074326561
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 312 stran, 13 × 20 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)

úterý 3. ledna 2017

Ferda v tom zase lítá

Emušáci jsou opět mezi námi

Plyšák Ferda a jeho přátelé opět pomáhají dětem zvládat jejich emoce. Po prvním dílu Ferda a jeho mouchy přichází pokračování:  Emušáci - Ferda v tom zase lítá.




Jestlipak víte, co se děje s plyšáky, se kterými si děti přestaly hrát? Přestěhují se do města Emušákova, kde žijí jako my. Velcí plyšáci jako rodiče, malí plyšoví mazlíčci jako děti, které chodí do školy a mají kamarády. A stejně jako děti, tak i Emušáci prožívají různé situace naplněné emocemi, které musejí zvládnout a vyrovnat se s nimi. Někdy se v jejich dobrodružstvích mísí strach i odvaha – to třeba v případě, kdy mají vyrazit na noční stezku odvahy. Jindy cítí smutek a vztek, třeba když jim umře malé štěňátko, které měli moc rádi. Nebo se nemohou vypořádat s pocitem zrady, když jim něco ošklivého provede plyšák, kterého měli za kamaráda. Těžko se vyrovnává také s ostychem z veřejného vystoupení, jindy zase vstupuje do našich vztahů láska či žárlivost.



A protože je zvládání nálad a pocitů někdy obtížné a problémy s nimi mají nejen malí, ale i velcí, je dobré naučit se s vlastními pocity pracovat. Čím dřív, tím líp. Velkým pomocníkem se může stát knížka Emušáci – Ferda v tom zase lítá, která je pokračováním velmi úspěšné knihy Žabák Ferda a jeho kamarádi z roku 2013. V knížce najdeme pohádky a příběhy, které Ferda prožívá se svými sourozenci,  kamarády ze školy,  rodiči.  Každý příběh se věnuje jedné emoci,  postupně se tak přijdou na řadu vina, zrada, odvaha, láska, přátelství, stud, empatie a respekt. S příběhy se pojí jednoduché otázky a úkoly, které rodiče s dětmi při čtení plní. Náměty na hry a další aktivity jsou po stranách knihy, stejně jako další čtení pro rodiče či názory dětí na danou situaci. Malí čtenáři si mohou emoce přehrát v bezpečném prostředí, při aktivitách mohou využívat i hračky - někdy je pro dítě snazší, když nepříjemnou situaci zažije plyšák, jindy může zase pomoci přiložený  náladoměr emocí, na kterém může dítě ukázat, jak se momentálně cítí.

Musím přiznat, že mě kniha velmi mile překvapila. Příběhy jsou jednoduché a snadno použitelné, ilustrace knihu vhodně doplňují,  děti se s knižními hrdiny mohou snadno ztotožnit. Je vidět, že autory knihy jsou dětští psychologové, pedagogové  a rodiče. Knížka je určena dětem od 6 do 10 let, dá se s ní pracovat nejen doma, ale i třeba v ordinacích dětských psychologů. Emoční inteligence je něco, na čem bychom měli pracovat už od malička – Emušáci nám mohou být dobrým vodítkem a příkladem.

Hodnocení: 100%




Robert Harris: Otčina (rozhlasová dramatizace)

Píše se rok 1964 a dějiny se odehrávají jinak, než jsme zvyklí. Adolf Hitler stále vládne Velkoněmecké říši, která se chystá na velkolepou oslavu jeho narozenin. Britský král Edward VIII. s chotí Wallis ujišťuje Německo o neutuchajícím přátelství obou národů (Winston Churchill a Alžběta žijí v exilu v Kanadě). Na východní frontě se stále bojuje, na nových územích Říše také není příliš bezpečno – původní obyvatelstvo se brání atentáty a různými partyzánskými akcemi. Na první oficiální návštěvu Německa se chystá americký prezident Kennedy (otec Johna Fitgeralda).



A právě v tu dobu je v Havelském jezeře nalezena mrtvola starého muže, který jak se posléze ukáže, byl  jedním z blízkých spolupracovníků Adolfa Hitlera na začátku jeho kariéry. Býval to právník, který se za války ve vysoké pozici podílel na správě okupovaných územích. Případ je omylem přidělen vyšetřovateli a důstojníkovi SS, sturmbannführerovi  Xavieru Marchovi, který se nechce pátrání vzdát ani poté, co vyšetřování převezme Gestapo. Reinhard Heydrich a jeho pobočník generál Globus mají eminentní zájem na tom, aby se v případu nevrtal nikdo nepovolaný. March je ale neodbytný, práce pro něj ostatně po rozvodu  představuje jediný smysl života, a tak se dostává  k dalším podivným úmrtím. Stopa ho vede k ukradeným uměleckým dílům nedozírné ceny, spolu s americkou novinářkou ale přijdou na to, že pozadí celého případu je ještě mnohem temnější. Týká se totiž záležitosti, o které se nemluví – konečného řešení židovské otázky…

O rozhlasové dramatizaci románu Roberta Harrise Otčina jsem se dozvěděla prakticky náhodou na květnovém Světě knihy, kdy na besedě Českého rozhlasu hovořil režisér Aleš Vrzák o přípravě této speciální detektivky. Zaujalo, ale pak se mi to z hlavy vykouřilo. Nedávno se ale v mé přítomnosti kdosi zmínil o novém a zajímavém rozhlasovém počinu, a tak jsem si od podobně postižených nadšenců rychle sehnala nahrávku všech pěti dílů. Během virózy na konci roku se našel na Otčinu konečně ten správný čas.



Co říct o samotném románu? Je zajímavé zabývat se alternativní historií. Člověk si uvědomí, jak málo stačilo, aby se dějiny ubíraly jinudy.  I jako kriminální román kniha ale docela funguje, jen tam trochu chybělo to napětí z konečného rozuzlení, čtenář přece jen ví, jak to bylo…  Dobrým nápadem bylo použití skutečných osob jako hrdinů knihy – většina lidí, kteří v románu vystupují, bylo reálných, byli to vysocí úředníci nacistického Německa, byť se jejich osudy odvíjeli ve skutečnosti jinak. Srovnání na závěr bylo poměrně poučné.  Bavilo mě prostředí poválečného Německa – s těmi všemi Vítěznými oblouky a dalšími megastavbami Hitlerova architekta Speera, zaujalo mě, jak se k Němcům stavěli příslušníci ostatních národů – Američané z ambasády i Švýcaři během kriminalistovy návštěvy v jedné tamní bance.

Samotná dramatizace mi přišla velmi zdařilá. Po několika audioknihách čtených jedním hercem to bylo opravdu osvěžující. Všechny ty ruchy, zvuky na pozadí z rádia, šplouchání vody, dramatické situace.  Ve hře si zahrála celá řada současných skvělých herců (Arnošt Goldflam, Igor Bareš, Jan Vondráček,  Daniela Koláčová)  v čele s výborným Jiřím Vyorálkem, který mě už dříve dost bavil jako komisař Wallander v audio verzi detektivek Mankella Henninga.

Z natáčení Otčiny (Jiří Vyorálek)


Myslím, že Otčina se Českému rozhlasu opravdu povedla a rychle se zařadí do Zlatého fondu.

Hodnocení: 100%


Robert Harris Otčina (rozhlasová dramatizace)

Osoby a obsazení: Xavier March, vyšetřovatel berlínské kriminální policie (Jiří Vyorálek), Max Jaeger, vyšetřovatel berlínské kriminální policie (Jan Vondráček), Krause, dispečer (Miroslav Hanuš), Schreiner (Dan Kranich), Jost, kadet (Vojtěch Hájek), Dr. Eisler, patolog berlínské kriminální policie (Zdeněk Hess), Helga, dispečerka (Dana Reichová), Pili March, syn Xaviera Marche (Matěj Převrátil), Klara, bývalá manželka Xaviera Marche (Dana Černá), Koth (Jan Szymik), Rudi Halder, historik, Marchův přítel z války (Martin Myšička), Trinkelová (Daniela Kolářová), asistent na patologii (Matěj Vejdělek), Strážný na ostrově (Ladislav Hampl), Martin Luther (Ladislav Frej), Odilo Globus Globocnik, Obergruppenführer SS (Igor Bareš), Učitel kadetů (Zdeněk Velen) a další.

Autor: Robert Harris
Překlad: Pavel Bakič
Dramatizace: Vít Vencl
Dramaturgie: Renata Venclová
Režie: Aleš Vrzák 
Natočeno v roce 2016.