úterý 30. září 2014

Helon Habila: Mrtvá voda

Povede se mladému novináři Rufusovi najít v deltě Nigeru unesenou bílou ženu, manželku experta z těžební společnosti? Odstartuje to jeho žurnalistickou kariéru, nebo mu tahle mise zlomí vaz?


Děj knihy Mrtvá voda (v původním a přesnějším anglickém názvu Oil on WaterNafta na vodě) se odehrává v Nigérii, nejlidnatější zemi Afriky. Nigérie je země dvou tváří. Na jedné straně je tu nesmírné nerostné bohatství (Nigérie je šestým největším vývozcem ropy na světě), na druhé straně ale stojí těžbou zdevastované životní prostředí, kontaminovaná voda v řekách, umírající lidé i zvířata. Zahraniční těžební společnosti se orientují jen na zisk, zemí zmítá obrovská korupce, miliony lidí žijí v chudobě. Ti, kteří se chtějí devastaci země postavit, jsou brzy převálcováni – ať už penězi, či hrubou silou. V deltě Nigeru operují ozbrojenci, kteří kvůli tučnému výkupnému unášejí zahraniční experty a turisty.

A právě tady román začíná. Mladý novinář Rufus, na začátku své žurnalistické kariéry, plný ideálů, toužící narazit na VELKÝ PŘÍBĚH, který by ho posunul na výsluní a Zaq, kdysi novinářské eso a Rufusův velký vzor, teď spíš jen vážně nemocný alkoholik a cynik, se potkávají na společné misi. Spolu se skupinou dalších novinářů se vydávají do džungle, aby se přesvědčili, zda unesená bílá Evropanka, manželka jednoho z těžařských specialistů, stále žije a aby celou situaci následně barvitě vylíčili ve svých plátcích. Jenomže tahle výprava se poněkud zkomplikuje. Únosce se nepodaří kontaktovat  a v deltě Nigeru nakonec po různých peripetiích zůstávají  ze všech zúčastněných jen Rufus a nemocný Zaq, kteří v pátrání po nezvěstné ženě pokračují. S dvojicí vesničanů se plaví proti proudu řeky a nacházejí jen zmar. Hladina Nigeru je pokrytá olejnatou vrstvou, na stromech visí mrtví ptáci, ve vodě plavou udušené ryby a vesnice v okolí řeky jsou buď opuštěné, nebo vypálené. Těžba těžce poznamenává i vesničany, mnoho jich následkem znečištění onemocnělo či zemřelo, spousta zahynula ve vzájemných potyčkách povstalců a vojáků. Armáda, která se tu v džungli snaží udržet pořádek, totiž používá stejně násilné metody, jako vzbouřenci. V podobné vesnici Rufus vyrostl, takže dobře chápe, jak to chodí. Mohl by jako novinář situaci ovlivnit? Anebo by měl momentálně být spíš rád, že je ještě naživu? Všichni to štěstí nemají...  


Celou recenzi najdete na stránkách Neoluxoru: http://nlx.cz/lesk-a-bida-soucasne-nigerie

úterý 16. září 2014

Olivier Truc: Poslední Laponec




Z etnografického muzea se ztratil vzácný exponát: šamanský buben. Nedlouho poté byla objevena zohavená mrtvola jednoho z místních chovatelů sobů. Stopy vedou do minulosti. Poradí si s tím dvojice policistů ze sobí hlídky? Dozvíte se v knize Oliviera Truce, Poslední Laponec.

Laponsko je území na samém severu Evropy, rozkládá se mezi Norskem, Švédskem, Finskem a Ruskem. Život je tu opravdu drsný, během polární noci slunce čtyřicet dní nevyjde nad obzor a mráz zahání rtuť teploměru desítky stupňů pod nulu. Zdejší původní obyvatelé zvaní Sámové, nebo též Laponci (taková evropská obdoba severoamerických indiánů), si dodnes uchovali řadu tradic (například stále se tu zpívají původní písně zvané joiky), ale jejich život je už ovlivněn moderními výdobytky. Pastevci sobů používají GPS, jezdí na sněžných skútrech, a když je nejhůř, jsou schopní svá stáda nahánět helikoptérami. Jejich vzájemné spory o zatoulaná zvířata řeší speciální oddíly policistů, tzv. sobí hlídky.


… pokračování recenze si můžete přečíst na blogu knihkupectví Neoluxor.