pátek 25. prosince 2015

Ivan Kraus: Klub šampionů

Ivan Kraus je český spisovatel, herec a loutkoherec, bratr v Česku známějšího Jana Krause, herce a moderátora. V roce 1968 odešel s manželkou do exilu, kde zůstal až do roku 1990. V zahraničí se živil jako externí spolupracovník televizní stanice SWF Baden-Baden a jezdil i s rodinným kočovným divadlem. Píše pro zábavu, není to pro něj zdroj obživy, první knihy mu vycházely v 70. letech v curyšském nakladatelství Konfrontace, od devadesátých let pravidelně publikuje i v Česku. Proslavil se zejména svými prvními knihami čerpajícími z rodinné historie – To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni! nebo Číslo do nebe. Nicméně nějaká útlá knížečka z kategorie humoristická próza mu vychází skoro každý rok.


Já osobně jsem od Ivana Krause četla jen ony výše uvedené rodinné historky a asi by mi to k životu plně stačilo, leč moje matka, pravidelná čtenářka I.K. si od Ježíška přála letošní novinku: Klub šampionů.


Dle anotace je Klub šampionů příběhem sedmi mužů,  jichž dle statistik ve společnosti, v níž mladí muži dávají přednost solárku před osmahnutím skutečným sluncem, stále ubývá.

Jsou to muži, kteří vědí, že jen v širé dáli se může kovboj, po nekonečné jízdě kaňonem manželství a kodrcáním se temnou roklí rozvodů, zbavit vleklé dospělosti a opět cválat volnou prerií…

  
No nevím… Hlavními hrdiny je opravdu sedm chlapíků z jednoho německého lázeňského městečka, kteří se každý čtvrtek odtrhnou od práce a rodiny a tráví večer v kuželkářském klubu. Eugen je král města a lev salónů, Alois je umělecký kovář, který si svá mistrovská díla fotí do velkého fotoalba. Albert je emigrant z Československa, spolu s Karlem externě píše seriál pro dětské televizní vysílání a vede věčné debaty s redaktorkou nad mírou edukativnosti jednotlivých zvířecích hrdinů.

„Bude zajíc manuálně nadaný?“ zeptala se redaktorka.
„K čemu by to bylo dobré?“ podivil se Karl.
„Dovednost by umožnila, aby šel dětem příkladem,“ pravila.
„Neradi bychom ze zajíce udělali instruktora nebo učitele,“ usmál se ironicky Karl.
„Šikovný zajíc – manuálně zručný – by se mohl lišit od jiného zvířátka, které by bylo nešikovné,“ namítla.
Karl si zapálil novou cigaretu.
Albert si vzal bonbon.

Albert žije v domě s antikvářem Weberem a jeho matkou. Weber je stálým hostem kuželkářského klubu a alkoholikem – velmi často vyráží na tour po místních barech. Vtipná je jeho touha po přírodě – za tím účelem zakoupil chatu a v jejím okolí zakopal na různých místech lahváče, aby se měl na co těšit. Karl se pak vyznačuje láskou ke své staré Renaultce a dále pak chová vášnivé city ke Karkulce, své příležitostné milence, kvůli které si musí komplikovaně plánovat dovolenou. Dalšími členy klubu jsou Tlouštík Heinz žijící ve šťastném a spokojeném manželství, který strávil mládí v Hitlerjugend, Arno zvaný Pstruh, který miluje pstruhy na všechny způsoby a posledním členem klubu je Hary, který před ženami předstírá impotenci, aby jim udělal radost, když ho vyléčí. Tito chlápci se každý čtvrtek scházejí, popíjejí, debatují, hrají kuželky a plánují vyvrcholení jejich sportovního roku – každoroční výlet.

Knížka je takovou skládankou více či méně povedených pánských historek či hospodských řečiček. Pohromadě to moc nedrží, sem tam nějaká historka pobaví, jindy spíš neurazí. Přečetla jsem těch 166 stran celkem rychle, ale že bych si způsobila nějaký výjimečný čtenářský či jiný zážitek, to říci nemohu… Vlastně musím přiznat, že se mi ta knížka po několika dnech totálně vykouřila z hlavy… Jsem zvědavá, jak se bude líbit mé matce… Možná jsem ji měla spíš koupit novou Pawlowskou, přijde mi to jako podobná kategorie, ovšem Halina je krapet vtipnější.


Hodnocení: 50%


Ivan Kraus:  Klub šampionů
  • Nakladatel: Academia
  • ISBN: 978-80-200-2499-2, EAN: 9788020024992
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 176 stran, 13 × 20 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)



Peter May: Šachové figurky (audioverze)

Trilogie z ostrova Lewis patří k nejzajímavějším knížkám, které se ke mně v uplynulém roce dostaly. První díl – Skálu – jsem si užila v klasické čtené podobě (resp. v elektronické verzi), druhý díl – Muže z ostrova Lewis - jsem si pustila do uší jako audioknihu. A musím říct, že mě přednes charismatického Jiřího Dvořáka tak nadchl (a nejen mě, takhle kniha se v kategorii četba stala nejlepší audioknihou roku 2014), že jsem se v případě Šachových figurek rozhodla opět pro audioverzi. Ono se to přece jen k tomu předvánočnímu uklízení, vaření a balení dárků hodí lípJ


Hlavním hrdinou je opět bývalý policista Fin Macleod, který se definitivně usadil na ostrově Lewis. Se svou první láskou vychovávají vnučku (syn a snacha studují na pevnině), opravuje domek po rodičích a našel si práci jako šéf ostrahy v jedné místní firmě – za úkol má chytat pytláky. Jedním z jeho prvních úlovků by měl být Piskoř Macaskill, chlápek, se kterým Fin prožil dětství a který mu několikrát zachránil život. Piskoř je místní podivín (dnes by měl zřejmě diagnózu Aspergerův syndrom), žije jen z toho, co mu dá příroda a ve volných chvílích vyřezává obří šachové figurky, kopie těch, které se na ostrově Lewis našly v roce 1831 a které pocházejí z 12. století (více zde).


Jediné, na čem Piskořovi záleží, je jeho dcera, kterou ovšem nemá svěřenou do péče, ač o to velmi stojí. Finovi není zrovna příjemné, že by měl při pytlačení nachytat zrovna Piskoře, největší škody působí dobře organizované bandy pytláků, kteří kradou ve velkém, ale přesto se o to pokusí. Během náhlé bouře je ale rád, když mu Piskoř, který zná zdejší přírodu jako své boty, opět zachrání život. Překvapení je čeká ráno – na místě bývalého jezera najdou opuštěné malé letadlo a v něm mrtvolu jejich dalšího společného přítele z mládí. Co se před 17 lety stalo? Proč je Piskoř tak přepadlý? I tentokrát se pro zodpovězení otázek musí Fin vrátit do svých vzpomínek, tentokrát jde o dobu puberty a rané dospělosti, do období vysokoškolských studií, kdy působil jako bednař a řidič v jedné keltské hudební kapele. V počátcích tu hrál na flétnu i Piskoř,  který byl zamilovaný do zdejší zpěvačky. V čele téhle skupiny stál Roddy Mackenzie, majitel onoho nečekaně nalezeného letadla. Jak je u Petera Maye zvykem, temná stará tajemství a dávné křivdy budou hrát ve vyřešení případu velkou roli. A rozuzlení mě tentokrát opravdu překvapilo.

I třetí díl Lewisovské trilogie je výborný. Opět máme co dočinění s drsnou přírodou Vnějších Hebrid, kde neustále fouká a prší, opět hluboce pronikneme do života zdejších obyvatel i do jejich historie. Nezklame ani hlavní hrdina – ukázalo se, že  Fin MacLeod měl opravdu pestrý život – to bych do něj na začátku prvního dílu neřeklaJ Baví mě, že Mayovi knihy z této série nejsou klasické detektivky (podle vzorce: vražda -> pátrání -> zajištění pachatele), ale spíš historické ságy okořeněné i o nějakou tu vraždu na pozadí. Bohužel posledním dílem tohle skvělé čtení končí. Na konci se dozvíme i vyřešení záhady smrti Finova syna a navíc, jak říká sám spisovatel – na vnějších Hebridách je průměrný počet vražd jedna za sto let, což tři vraždy ve třech knihách už vysoce překonaly.


Audiopodoba se nakladatelství OneHotBook opět velmi vydařila. Jiří Dvořák má velmi podmanivý hlas, musím přiznat, že se mi u četby i skvěle usínalo. Hudební předěly jsou naléhavé a vypálí se vám do podvědomí, myslím, že mi příště bude stačit jen zaslechnout pár tónů a rázem budu na Lewisu. Trilogii z ostrova Lewis tak mohu s klidným svědomím doporučit jak v knižní podobě, kdy vám přinese velmi příjemný čtenářský zážitek, tak v podobě audioknihy, kterou si můžete zpříjemnit dlouhé hodiny. Už dlouho se mi tak pěkně nebalily vánoční dárky jako při poslechu Šachových figurek.



Hodnocení: 90%

Peter May: Šachové figurky – audioverze
·       

  • Nakladatel: OneHotBook
  • EAN: 8594169480527
  • Překlad: Kaprová, Linda
  • Interpret: Dvořák, Jiří
  • Režie: Škápíková, Jitka
  • Popis: 1× CD MP3, délka 10 hod. 52 min., česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)

úterý 22. prosince 2015

Dominik Dán: Rudý kapitán


Dominika Dána mám ráda, Rudý kapitán byla poslední knížka, kterou jsem od něj nečetla (v češtině). Tentokrát mě ale překvapil. Šifra mistra Leonarda na Slovensku?




Děj začíná vcelku banálně. Dělníci při přemisťování několika hrobů kvůli nové výstavbě upustí jednu rakev. Když se jim podaří sesbírat vysypané kosti, ukáže se, že do lebky před lety zemřelého kostelníka byl zatlučen hřebík. Nezbývá než zavolat kriminálku. Při pitvě se zjistí, že dotyčný člověk byl před smrtí dost krutě mučen. Výslech lidí, kteří dotyčného znali, ukazuje do řad StB. A co víc, zdá se, že za smrtí je nějaké dávné tajemství… Všichni Richardovi Krauzovi radí, aby se na případ vykašlal a odložil ho ad acta. Píše se sice rok 1992, StB byla rozpuštěna, jenže takový kolos nejde zrušit ze dne na den, navíc: od StB se neodchází...  Ovšem to by nesměl být Krauz…



Tahle „dánovka“ mi připadá trochu atypická. Krauz oproti jiným knihám řeší jen jeden případ – většinou se v Dánových knihách prolíná případů více. S čím mám ale celkem problém, to je samotná (těžko uvěřitelná) zápletka. O praktikách státní bezpečnosti si nedělám iluze, Krauz a jeho kolegové v pohodě jako vždy, ale romány o templářích a jejich pokladech tak úplně nemusím… Resp. nic proti Danu Brownovi, tam ale něco takového očekávám. Oproti tomu Mistr z pavlače, gestapo slídící po pokladech, samopalové přestřelky mezi stranami dobra a zla, kterých si navíc skoro nikdo nevšimne, podzemní síť, to na mě bylo trochu moc. Úplně by mi stačil exkurs do fungování církve a StB za socialismu… Krauz v knize hraje roli sečtělého policisty – jeho znalosti strojírenství z Uzlu jsem zvládla, ale citace z latiny a listování si v klasicích po večerech? To mi trochu připomíná majora Zemana, který v jednom díle Třiceti případů recitoval básníka Villona…

Co mě nakonec dorazilo, byl trailer k filmu Rudý kapitán, který vyšel zrovna ve chvíli, kdy jsem knížku dočítala. Zdá se, že ve filmu bude ještě víc honiček a přestřelek, než v knize. No, snad se aspoň Oldřich Kaiser v titulní postavě objeví na plátně častěji, než mu příběh v knize předepisuje.

   
Suma sumárum, Rudý kapitán se četl celkem dobře, opět tu nechybí typický dánovský humor, kterým oplývají policajtské hlášky, užijeme si autentických vyšetřovacích metod i realitu začátku devadesátých let, tedy doby těsně před rozdělením Československa. Ovšem s tou exkurzí do dávnější historie to tentokrát Dán na můj vkus poněkud přehnal.


Hodnocení: 75%


Dominik Dán: Rudý kapitán
  • Nakladatel: Slovart
  • ISBN: 978-80-7529-000-7, EAN: 9788075290007
  • Překlad: Šmatlák, Josef
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, 13,6 × 21,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)

pátek 18. prosince 2015

James Barrie: Peter Pan

Vyražte s Petrem Panem a Wendy do země Nezemě



Na tajemný ostrov zvaný Nezemě vyrážejí za Petrem Panem, Ztraceňáky, vílami, piráty a indiány celé generace dětí už více než století. Přidáte se také?


Peter Pan, příběh o chlapci, který se rozhodl, že nikdy nevyroste, to je angloamerická pohádková klasika. Skotský spisovatel James Matthew Barrie vytvořil Petra Pana už před více než sto lety, v našich zemích kniha vyšla ve dvacátých letech. Pak následovala dlouhá pauza, dalšího vydání se pohádka dočkala až v letech devadesátých. Nejnovější vydání z nakladatelství Slovart přináší nový překlad překlad Jany a Petra Hejných a nádherné ilustrace slovenského výtvarníka Petera Uchnára.



Petr Pan, to je poutavý příběh plný dobrodružství, přátelství a fantazie. Hlavním hrdinou je malý chlapec, který žije na tajemném ostrově zvaném Nezemě. Vede tu partu malých ztracených kluků,  umí létat, kouzlit, je ale zároveň trochu vychloubačný. Společně s kamarády bojuje s indiány či piráty, které vede krvelačný kapitán Hák. V noci Petr Pan navštěvuje spolu s vílou Zvonilkou děti v jejich snech. Z jednoho takového výletu si přivede do svého světa kamarádku Wendy a její dva brášky. Wendy se začne o kluky starat, stane se jim maminkou, kterou tak postrádali. Na ostrově si to užívají, zároveň ale touží po domově.  V Nezemi nakonec zůstane jen Petr, který odmítá vyrůst a který se postupně stane přítelem dalších dětských generací.

Petr Pan mě příjemně překvapil. Patřím do generace, která na jeho příbězích nevyrostla, přesto se mu ale povedlo mě okouzlit. Moc se mi líbil poetický jazyk (věděli jste, že víly vznikly z dětského smíchu, který se rozsypal na milion kousků?) i samotný příběh o dětství plném fantazie, která se s přibývajícími roky vytrácí.

Zbytek textu najdete na stránce knihkupectví Neoluxor, kterému děkuji za recenzní text.


Hodnocení: 100%


James Barrie: Peter Pan
  • Nakladatel: Slovart
  • ISBN: 978-80-7391-052-5, EAN: 9788073910525
  • Originál: Peter Pan
  • Překlad: Hejný, Petr, Hejná, Jana
  • Ilustrace: Uchnár, Peter
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 176 stran, 20,5 × 29,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)


pátek 4. prosince 2015

Dominik Dán: Popel všechny zarovná

Dominik Dán je slovenská hvězda detektivního žánru. Občanským povoláním kriminalista (Dán je pseudonym), jeho romány se vyznačují nevídanou autenticitou, znalostí reálií a postupů a také specifickým druhem humoru. Slovenští čtenáři ho milují, náklady jeho knih jdou do celkem do statisíců, a i v Česku se mu na knižním trhu velmi daří. Jeho knihy vydává již několik let ve speciální vizuálně sjednocené edici Slovart. I já patřím mezi Dánovy nadšené čtenáře, s výjimkou Rudého kapitána, na kterého se chystám, jsem přečetla vše, co Slovart v češtině vydal. 

 


Jako recenzní výtisk se ke mně tentokrát dostala kniha Popel všechny zarovná. Děj se odehrává v roce 1996, v době, kdy mladá Slovenská republika slaví teprve tříleté výročí své samostatné existence. Demokracie je křehká, moc ve státě třímá jedno politické Hnutí, velmi zdatně si počínají zločinecké gangy i tajná služba, do které se infiltrovali příslušníci bývalé státní bezpečnosti. Divoká privatizace přerozdělila finanční prostředky, opět je tu skupina mocných, kteří mohou všechno.  A právě v téhle době jsou Richardu Krauzovi, vyšetřovateli, který je hlavní postavou všech Dánových knih (Dánovo alter ego?), přiděleny dva případy. Jeden je brutální, ale tradiční. Vražda staré paní, kterou někdo ve vlastním bytě rozsekal mačetou. Krauz s parťákem Fischerem spustí standardní vyšetřování, mravenčí práci spočívající ve výslechu svědků, pečlivé obhlídce místa činu, podrobné pitvě i vytvoření profilu pachatele. Druhý případ je ale jiný. Jeden z bratislavských mafiánů a šéfu podsvětí je nalezen mrtev ve svém autě, rozstříleny několika dávkami ze samopalu. Shodou okolností  byl Malý Pavouk také Krauzovým spolužákem a kamarádem z dětství. I díky tomu se Krauz dostane ke  zvláštnímu důkaznímu materiál, který si Pavouk schoval u matky: kromě zbrojního arzenálu je tu magnetofonová kazeta, která dokládá účast na únosu jedné známé osobnosti. Ano, stopy vedou k únosu prezidentova syna do zahraničí (skutečná kauza, která se na Slovensku stala v roce 1995). Je to vysoká hra, kterou nehraje jen mafie, ale i mnohem překvapivější aktéři,  indicie ukazují   k politickým špičkám. Nikomu není radno věřit a našemu Krauzovi bude ještě hodně horko.....

Popel vše zarovná není klasická detektivka, spíš politický thriller. A to je pro mne, jako čtenáře předchozích knih tohoto autora, trošku kámen úrazu. Nějak mi stačí to, co vidím ve zprávách, vůbec nepochybuji, že realita je stejná, ba ještě mnohem horší, než Dominik Dán popisuje, ale číst to ještě ve volném čase pro zábavu? Tenhle žánr mi na nočním stolku opravdu neleží… Pravda je, že i v dalších Dánových knihách se politika vyskytuje (v Uzlu, například), nikdy to není ale tak vyhraněné, jako v této knize. Navíc mi oproti dalším knihám připadal tenhle příběh nějak zamotanější a zdlouhavější – nakonec jsem ale pochopila proč. Popel všechny zarovná je Dánova prvotina, která startuje jeho pozdější úspěšnou sérii s vyšetřovatelem Krauzem, kniha, kde si své spisovatelské řemeslo teprve zkoušel a budoval.  Vyšla v roce 2005, autor ji psal několik let a pak se ji opakovaně snažil „udat“ v nakladatelstvích. Chytil se až u Slovartu, a tak se začala jeho úspěšná literární kariéra. Na Slovensku je z pochopitelných důvodů kniha velmi oblíbená,  dočkala se už pátého vydání, teď se ukáže, jak kdysi horká politická kauza z dob vlády Vladimíra Mečiara zaboduje u nás.


(Já si tedy ve spojení s Mečiarem vždycky vzpomenu na to jeho: „S pánom Bohom, idem od vás, neublížil som, neublížil som, žiadnemu z vás“ a  úplně se orosím…)


I přes výše uvedené výtky v Popelu najdete vše, na co jste u Dominika Dána zvyklí. Drsný chlapácký humor z policejní služebny, staří známí z vyšetřovatelské party, výborné dialogy, napětí i spád, zajímavý případ (vlastně dva - za sebe hlasuju hlavně za část týkající se vyšetřování vraždy staré dámy).  Jsem celkem ráda, že se tenhle díl ke mně dostal až teď, jako první knihu od Dominika Dána bych Popel asi nedoporučovala, stálým čtenářům by ale kniha ujít neměla.

Díky Slovartu za recenzní kopii.

Hodnocení: 75%

Dominik Dán: Popel všechny zarovná
  • Nakladatel: Slovart
  • ISBN: 978-80-7529-042-7, EAN: 9788075290427
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, 13 × 21 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)


   

úterý 1. prosince 2015

Jiří Kratochvíl: Truchlivý Bůh

Jiří Kratochvíl je český romanopisec, dramatik a novinář a také jeden z mých oblíbených autorů. Dostala jsem se k němu vlastně náhodou někdy v polovině 90.let, kdy jsem si postupně přečetla Avion, Siamský příběh a Nesmrtelný příběh. Zaujalo a nadchlo, dokonce tak, že jsem se jednou při návštěvě Brna ubytovala v hotelu Avion (realita začátku 21.století ovšem byla dost děsivá, oproti eleganci popsané v románu…).  Od čtení postmoderních knih o moravské metropoli mě to ale neodradiloJ


Nedávno se ke mně prostřednictvím serveru dobre-knihy.cz dostala novela Truchlivý Bůh, která k mému překvapení vyšla už v roce 2000. A tak jsem se s potěšením začetla.

Hlavním hrdinou je Aleš Jordán, knihovník, který je, i když z toho není vůbec nadšený, součástí mocné brněnské rodiny Jordánů. Jordánové mají prsty všude – mezi komunistickými prominenty i vězněnými disidenty, v podsvětí i v církvi, síly jsou prostě rozloženy tak, aby příslušníky rodiny nemohlo nic zaskočit a aby se jim vedlo dobře za všech okolností. S takovouto politikou a hlavně s kolaborací s režimem ale Aleš naprosto nemůže souhlasit. Hlavou klanu, která o všem rozhoduje, Capo di Tutti Capi, je stará dáma zvaná Dušička. Před smrtí si za svého nástupce vybere právě Aleše, čistou a nezkorumpovanou duši, od které si rodina hodně slibuje. Jenže Aleš má z Jordánů trauma už z dětství (byl přinucen sledovat rituální popravu jednoho nehodného rodinného příslušníka a přivedlo ho to na dlouhou dobu do blázince), chce jen v poklidu žít se svou ženou Lucií (mimochodem, taky z Jordánova rodu, vzdálená sestřenice), takže se rozhodne, že tuto poctu nepřijme. A udělá to tak odpudivým způsobem, že je z rodiny prakticky vyobcován. Dušičkou se stane jeho bratranec Tonda, který ovšem přivede svými špinavými obchody celý klan na pokraj katastrofy. Po jeho zatčení a sebevraždě (?) se objevuje nová Dušička, její jméno Aleše zaskočí. Odchází, utíká, smysl všeho hledá v horách na severu, kde se potkává se samotným Bohem, bohem příběhů…


Truchlivý bůh naprosto zapadá do série Kratochvílových knih. Brněnské reálie, které autor tak dobře zná, kombinované s tajemnými a mystickými místy (tchánova vila s rotundou, sklep s mrtvou Dušičkou), prolínání časových rovin, otázky smrtelnosti a nesmrtelnosti, pomíjivost. Aleš je typickým hrdinou Kratochvílových knih – pasivní, nezapadající, neprůbojný a nepřizpůsobivý.  Příběh je jako vždy velmi otevřený, autor si se svým čtenářem pohrává, zpochybňuje dosavadní konstrukce a zejména závěr knihy (postmoderní dialog s Bohem, tvůrcem Alešova příběhu) je tak poměrně náročný. Na druhou stranu, je to prostě typický Kratochvíl, kterého buď máte rádi a jeho knihy si užíváte, nebo ho prostě nechápete a nečtete. Patřím k té první skupiněJ

Jiří Kratochvíl dle svých vlastních slov  „...tímto příběhem obyčejného knihovníka, kterému se přihodí něco úděsného, vzdávám poctu dvěma z mých Mistrů, Milanu Kunderovi a J. L. Borgesovi.

Knížku Truchlivý Bůh si můžete objednat na Dobrých-knihách.cz (najdete ji v kategorii Česká a slovenská próza). Díky za recenzní výtisk.

Hodnocení: 85%


Jiří Kratochvíl: Truchlivý Bůh
  • Nakladatel: Petrov
  • ISBN: 80-7227-077-X, EAN: 9788072270774
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 112 stran, 13 × 19,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2000

středa 25. listopadu 2015

Donald Westlake: Pozdvižení v klášteře

A je tu opět má oblíbená dortmunderovská série, kterou si čtu v dopravních prostředcích a při neplánovaných prostojích – a docela si to užívám. Nevěřila bych tomu, ale tyhle „oldschoolové“ detektivky (Pozdvižení v klášteře vyšlo v roce 1985), kde mezi největší výkřik techniky patří fax nebo vrtačka na baterky, jsou velmi zábavné. Je to hlavně tím, že Donald Westlake byl jako autor opravdu vtipný a navíc do svých knih vkomponovával překvapivé nápady.


Pozdvižení v klášteře (v originále Good Behaviour) začíná tím, že oblíbený hrdina John Dortmunder (smolařský kriminální génius) prchá z nepovedené loupeže a propadne střechou do … kláštera! Pro sestry  z Mlčenlivého sesterstva svaté Filumeny je to jednak zajímavé zpestření odpoledne a jednak v tom vidí znamení shůry (doslova). Tenhle zloděj by jim mohl pomoci s návratem sestry Mary Laskavé, kterou její miliardářský otec drží pod zámkem a snaží se ji převychovat a odradit od kariéry jeptišky.  Jenže jak dostat mlčenlivou jeptišku z nedobytné pevnosti v podobě otcova vlastního mrakodrapu? Vypadá to dost beznadějně, naštěstí je ale mladá žena důvtipná a dokáže obstarat informace o bezpečnostním systému. John Dortmunder vymyslí geniální plán, dá dohromady svou starou partu kriminálníků (a přidá do ní pár dalších speciálních týpků) a  akce může začít. Jenže to by to nebyl Dortmunder, kdyby se skvěle rozjetý plán nezasekl na nějaké nečekané drobnosti – tentokrát na tom, že mrakodrap je shodou okolností plný po zuby ozbrojených žoldnéřů, se kterými dívčin otec chystá provést státní převrat v jedné jihoamerické zemi…

  

Pozdvižení v klášteře je opět vtipná kniha.  Dortmunderova parta, která jakoby vylezla z panoptika (tentokrát váhám, zda je mým oblíbencem těžkotonážní tank Drobek, nebo „trochu zvláštní“ chlápek přes zámky, kterého právě pustili po 48 letech z vězení), vtipné dialogy  a hlášky („Lidi na mě nezkoušel směšný věci. Vědí, že bych to neocenil.“) i samotný nápad, jak zločin provést tentokrát. Jasně, je to bláznivé, ale to už je prostě součást žánru a pokud to přijmete, čeká vás příjemná zábava. Oddechovka, ve které téměř neteče krev (až na jednu Dortmunderovu zadřenou třísku), ve které zpívají jeptišky, které složily slib mlčenlivosti a kde se trestné činy realizují přes zasilatelskou službu.

Jsem zvědavá, jestli si série udrží nastavenou laťku i v dalších dílech.


Díky nakladatelství Cosmopolis (součást Grady) za recenzní výtisk.


Hodnocení: 90%


Donald Westlake: Pozdvižení v klášteře
  • Nakladatel: Grada
  • ISBN: 978-80-247-5521-2, EAN: 9788024755212
  • Originál: Good Behaviour
  • Překlad: Elisová, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 272 stran, 12 × 19 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)

úterý 24. listopadu 2015

Sue Monk Kiddová: Křídla ve větru

Doletět si pro svobodu

Bývala doba, kdy lidé v Africe uměli lítat přes stromy a mraky jako kosové. Pak je ale chytili a odvezli do Ameriky jako otroky. Létací kouzlo zůstalo doma…

 

S románem Křídla ve větru se vracíme do dvacátých a třicátých let devatenáctého století, do období bojů za zrušení otroctví v Americe.  Kniha Sue Monk Kiddové je inspirována skutečnou historickou postavou: bojovnicí za práva černochů a také jednou z prvních feministek Sarah Grimkéovou.

Vypravěčkami příběhu jsou dvě dívky – bílá Sarah a černá Hetty. Sarah pochází z bohaté otrokářské rodiny a k jedenáctým narozeninám dostane jako dárek vlastní černošskou služebnou. Sarah je zděšená, otroctví je pro ni nepřijatelné. Využije svého intelektu a znalostí, které čerpá z otcových právnických knih a pokusí se propustit Hetty na svobodu. Doma ji to ale neprojde, a tak se osudy obou dívek na dlouhá léta protnou.  Sarah touží po vlastním povolání, ráda by se stala právničkou, to ale není možné.  Ženy té doby se mohly uplatnit leda jako manželky a matky.  Sarah se rozhodne pro vlastní způsob odporu a naučí Hetty číst. Obě dívky sní o svobodě, Hetty o té fyzické, Sarah po svobodě říkat veřejně své názory.  Spolu s mladší sestrou Ninou opustí rodinu a pustí se do boje za zrušení otroctví i za sebeurčení.


Více si přečtěte na stránkách knihkupectví Neoluxor - díky za recenzní kopii.

Hodnocení: 90%



Sue Monk Kiddová: Křídla ve větru
  • Nakladatel: Ikar
  • ISBN: 978-80-249-2937-8, EAN: 9788024929378
  • Originál: The Invention of Wings
  • Překlad: Kordíková, Jana
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 384 stran, 15 × 23,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)


středa 18. listopadu 2015

Carl-Johan Forssén Ehrlin: O králíčkovi, který chtěl usnout

Jak na nespavce? Zkuste je uspat králíkem!


Líbilo by se Vám, kdyby Vaše dítě usínalo každý den v klidu a bez řevu? Že je to zcela nemožné? Tohle jste ještě nezkusili: uspávací příběh o králíčkovi!

Asi to znáte: po náročném dni si chcete odpočinout, jenže vaše dítě je právě teď nejakčnější.  Kde bere tu energii?  Čeká Vás dlouhé, předlouhé uspávání, při kterém ale „zaberete“ leda vy …

Možná pro vás je knižní novinka nazvaná  O králíčkovi, který by rád usnul. Švédský psycholog Carl-Johan Forssén Ehrlin vymyslel krátký příběh (32 stran), do kterého zakomponoval nejrůznější relaxační  techniky (např. autogenní trénink, vizualizaci, práci s hlasem). Cíl je jasný:  uspat posluchače.


Hlavní hrdinou je králík Kája, který nemůže usnout, a tak s maminkou putuje za kouzelníkem Zíválkem, cestou mu pomáhají  sova Ospalka a šnek Snílek. Úkolem rodiče je správně používat hlas, předstírat, že v knize vystupuje i samotné dítě, na označených místech zívat, rozprašovat uspávací prášek atd. V kombinaci s vhodně zvolenými slovy švédského hypnotizéra, pardon, psychologa, by měl být výsledek zaručen.

Jaký je můj dojem? Přiznávám, že rozpačitý. Sama jsem sice po prvním přečtení málem usnula, jenže já bych spala pořád. Králičí putování mě nenadchlo, stejně tak jako jazyk. Možná je to překladem, ale neustále se opakující sousloví  „spát teď hned “ zrovna neuklidňuje.  Testování na dětech dopadlo taktéž neslavně - ilustrace se nelíbily, příběh byl shledán nudným, ke kýženému výsledku četba nevedla. Na druhou stranu – jak se píše v knize a objevuje se i v recenzích na netu – optimální je číst knihu opakovaně, prý některým dětem trvá nácvik déle. Pro mě je ale představa každovečerního čtení této knihy frustrující. Na čtecím rituálu mě baví právě to, že se s potěšením vracím ke svým oblíbeným hrdinům, nebo spolu s dítětem objevujeme nové světy a příběhy. Ploužící se králík se mi sem nějak nehodí.

 


Jenže proč by zrovna tohle nemohlo fungovat ve vaší rodině?  Každé dítě je jiné, některé děti stereotyp vyžadují, proč to tedy nezkusit? Než se z uspávání svých dětí definitivně zblázníte, dejte ospalému králíkovi šanci. Kniha se prodala do 39 zemí světa, a chystá se prý i audioverze!

Děkuji knihkupectví Neoluxor za recenzní kopii. 

Hodnocení: 60%


Carl-Johan Forssén Ehrlin: O králíčkovi, který chtěl usnout



    • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
    • ISBN: 978-80-7473-395-6, EAN: 9788074733956
    • Popis: 1× kniha, 28 stran, česky
    • Rok vydání: 2015 (1. vydání)





    úterý 17. listopadu 2015

    Ivan Landsmann: Smetanová revoluce

    V roce 1999 vyšel román Pestré vrstvy navrátivšího se emigranta Ivana Landsmanna  a byla to literární senzace. Autobiografický román z prostředí ostravských dolů, neuvěřitelný jazyk (hornický slang v kombinaci s ostravským dialektem), neskutečné historky. K legendě přispěl i dobrodružný osud samotného autora – Landsmann strávil v dole Antonín Zápotocký celkem 16 let jako horník a hornický předák, v polovině 80.let emigroval do Kanady, kde se mu ale nepodařilo uchytit. Cestou domů při mezipřistání v Holandsku požádal o politický azyl. Ani v Holandsku se mu příliš nevedlo,  kamarádil se tu Jaroslavem Hutkou, jeho psaní byla formou terapie. Literární talent se ale projevil, ocenil ho i Josef Škvorecký. Pestré vrstvy získaly řadu cen, i já jsem patřila k nadšeným čtenářům. Z dalších Landsmannových děl se ke mně dostal jen Fotr, což už byl slabší odvar první knihy. Přesto jsem ale Ivana Landsmanna zpovzdálí sledovala. Minulý týden jsem v knihovně v poličce knižních novinek zaznamenala knihu Smetanová revoluce. Byla jsem zvědavá, kam se Landsmann za ty roky posunul, takže jsem si ji hned půjčila.


    Jaké jsou dojmy? Abych pravdu řekla dojem z knihy je rozpačitý a blíží se spíš zklamání. Hlavní hrdinou je Josef, chlápek, který rozumu moc nepobral, chlastá, hulí, žere a nadává. Na poměry, na pomalou servírku, na kapitalisty, kteří vše zdražují, na komunisty, kteří ho zavřeli do kriminálu, na syna, který se nepotatil. Ženu a syna doma terorizuje a otravuje svými kecy a všem kolem vlastně leze hodně na nervy. Jak napsal jeden čtenář na databázi knih.cz: „Blbec, že byste ho zabili. A pak vám ho začne být až líto.“ No, asi jak komu… Většina knihy se odehrává v Josefově oblíbené hospodě, kde se schází se svými kumpány, bývalými horníky, nyní důchodci, příp. v Josefově bytě. Pořád se pije, chlastá a mele a mele a mele. Smysl to dohromady moc nedává, myslím ani Josefovy řeči, ani celý příběh.

    Je tu i pár akčnějších scének, kdy Josef např. jede na Moravu, neb se rozhodl, že opustí město, odstěhuje se na venkov a půjde pracovat do JZD. Svého společníka ve vlaku ale urazí a ten se na něj vykašle. Josef nevyřídí nic, přijde o všechny peníze a zmlácený se horko těžko vrátí domů. Další příhoda – po mrtvém kamarádovi zdědí rybářské vybavení. Trénuje na suchu, pak se jednou vypraví na přehradu, nejde mu to, tak toho nechá. Poslední akčnější ukázka: žena se synem se po letech rozhoupou a odejdou na čas z domova. Josef se o sebe neumí postarat, nezvládne usmažit ani vejce, poté, co několik dní jen chlastá a kouří, se neúspěšně pokusí o sebevraždu a skončí s otřesem mozku a zlomenou rukou v nemocnici. Tam naštve spolupacienty, lékaře i zdravotnický personál takovou měrou, že jsou všichni rádi, když jde na přímluvu syna domů. A tak nějak dokola…

    Kniha je redakčně neskutečně odfláknutá. Už v anotaci se píše o tom, že hrdina se po listopadu snaží neúspěšně podnikat. O tom v knize ale není ani slovo, Josef je popelář, předtím pár let za komunistů pracoval v dole (lehčí pomocné práce), seděl i v kriminálu, zdá se, že si to Landsman v průběhu psaní s tím podnikáním rozmyslel. Podobně mu asi vypadla příhoda o zpackaném tetování na krku, byť na ní pak opakovaně odkazuje. Syn Pepík se v jedné kapitole obává otcova nápadu odjet na jižní Moravu, protože nastupuje na střední školu, průmyslovku. O kapitolu či dvě dál, která se odehrává o rok později, je Pepík po maturitě a nemůže najít práci. O tom, že je nejprve o tři hlavy větší než otec a hravě ho přemůže a o několik kapitol dál se nechá tátou chytit pod krkem a neubrání se mu, ani nemluvě.  Nebo, že bych to v té ostraváčtině špatně pochopila?


    Kniha je psána opět v ostravském dialektu, a to je asi to jediné, co na knize zaujme. Jen člověk nesmí být cimprlich na sprosté výrazy.

    „To je život na hovno. Mě už to fakt nebavi. Co ma člověk robit. Hovno! Jedině tak tlampat. Už abysem byl od tudy v řiti, nebo se z teho zbytčím. Fakt!

    „Kurva, už tu je poslední piva!“ zaklel, když otevřel ledničku. „Neměl bysem fakt po ranu tak tlampat. V tym ma stara pravdu. Ale co mám robit? Asi se na to jakysik čas vyseru. Leze to do korun a žlampu to enem ze špatného zvyku a nudy. Eště dneska idu na Terasu a potom na to seru, mám recht“.

    Co ja vůbec umim? Nic!!! Enom chlastat, kuřit, žrat a štenkrovat lidi. .. Já už asi inši nebudu. Bo na jakusik převychovu už je jaksi pozdě a nechat se znovu přemrdat už tiež neide. Ale jakesik řešeni tu kurva musí byt! Až budu třizby, tak se nad tym zamyslim, bo včile mam palicu jak melun.

    Dialogy Josefovy ženy se synem, příp. syna a jeho mladých přátel, jsou naopak psány kontrastně spisovnou češtinou a jsou: … děsivé… . Opravdu pochybuji, že takhle v Ostravě někdo mluví.  Třeba když Pepík říká svému otci: „Toho perverzního chování už máme dost!“ .. „Napadlo tě někdy, jak je těm dělníkům, kteří dřou  na stavbách v zimě, v dešti nebo v mrazu? To ty bys nikdy nedělal, protože jsi fajnový a taky nějaká osobnost.“

    Tahle kniha asi zaujme rodilé mluvčí, hádám, že nejvíc příznivců bude z Ostravska, ti si totiž mohou originální jazyk asi nejvíc užít. Obávám se ale, že jinak velkou díru do světa neudělá. Ono totiž na podobné blbé kecy v přímém přenosu stačí zajít do nejbližší hospody čtvrté cenové skupiny. Anebo si otevřít nějaké diskusní forum třeba na novinky.cz. Křupanů, blbů, sebestředných chlapíků, kteří všemu rozumí a všude byli dvakrát, těch máme totiž tolik, že bychom je mohli vyvážet do světa.

    Hodnocení: 50%


    Ivan Landsmann:Smetanová revoluce
    • EAN: 9788025903469
    • Datum vydání: 2014-11-17
    • Nakladatelství: PLUS
    • Počet stran: 224



    neděle 15. listopadu 2015

    Donald Westlake: Zpackaný únos

    Nedávno jsem psala recenzi na první díl tzv. dortmunderovské série spisovatele Donalda Westlakea: „Jak neuloupit smaragd“. Díky přízni knihkupectví Neoluxor a nakladatelství Cosmopolis jsem k této knize dostala jako bonus i druhý díl: Zpackaný únos.


    Opět se potkáváme s partou zlodějíčků a podvodníčků, kteří mají prostě neskutečnou smůlu... Tentokrát se hlavní hrdina Dortmunder nechá uvrtat do plánu svého přítele Kelpa, i když ví, že spolupráce s Kelpem mu pravidelně nosí akorát smůlu.  Kelp přečetl ve vězení knihu, detektivku, která popisuje dokonalý únos malého kluka, kdy vše skončí tučným výkupným. Plán je jasný: když budeme postupovat přesně podle návodu v knize, musí to vyjít. Jenže to by nesměl být Dortmunder a jeho přátelé...  Tentokrát jim plány překříží samotný unesený kluk. Jak to tak vypadá, Jimmyho IQ je vyšší, než inteligence všech členů gangu dohromady. A i když si chlapec své únosce oblíbí, má taky své plány, které by rád uskutečnil.


    Opět detektivní klasika s vtipnými scénami a dialogy navíc. Nic pro příznivce severské krimi: nečekejte žádnou krev, drastické scény ani mrtvoly, zato si užijete zločince, který neumí pravopis, nahlédnete do zlatého fondu kinematografie a pobaví vás přezaměstnaný makléř z Wall street, který o výkupném za svého syna smlouvá (profesionální deformace).  

    Tenhle díl má trochu slabší rozjezd, ale druhá polovina knihy je zábavná a akčnější. A konec mě vyloženě pobavil.  U prvního dílu jsem měla připomínky k zastaralému jazyku, to už ale neplatí, další díly série si totiž vysloužily nový překlad (solidní Kateřina Elisová). Rozsah knihy (240 stran) je tak akorát, příběh se snadno čte a příjemně vám vyplní třeba nějaké deštivé odpoledne (já jsem s ním strávila cestu vlakem do Olomouce).

     

    Původní anglický název knihy je Jimmy The Kid, kniha se stala předlohou i stejnojmenného filmu z roku 1982, kde hrál Jimmyho černošský herec  Gary Coleman. Dortmunderovská série má celkem 14 dílů, jsem zvědavá, jestli vyjdou nakonec česky všechny. Já si určitě při nějaké vhodné příležitosti ráda přečtu další díl.




    Hodnocení: 80%

    Donald Westlake: Zpackaný únos
    • Nakladatel: Grada
    • ISBN: 978-80-247-5519-9, EAN: 9788024755199
    • Originál: Jimmy the Kid
    • Překlad: Elisová, Kateřina
    • Popis: 1× kniha, vázaná, 240 stran, 11,8 × 19 cm, česky
    • Rok vydání: 2015

    úterý 10. listopadu 2015

    Lucy Clarkeová: Modrá

    Modrá je dobrá…


    Elegantní jachta, mladí opálení lidé a nekonečný oceán. Slibný začátek, který se ale záhy změní v drama. Připravte se, bude to napínavé…

    Idylka a ráj na Zemi. Tak všem připadá jachta s názvem Modrá, která se plaví podél břehů Filipín a míří na Nový Zéland. Její posádku tvoří skupina mladých lidí, které dohromady svedla  náhoda, všichni ovšem touží jen po jednom:  aby tahle plavba nikdy neskončila. Pobyt na lodi je totiž opojný –potápění  u korálových útesů, koupání na opuštěných plážích, na stole čerstvě ulovené ryby, v noci divoké večírky s alkoholem.  Všichni dle svých možností přispívají k hladké plavbě, dělí se o náklady a o důležitých věcech rozhodují demokratickým hlasováním.

     

    Jednou s pasažérek je i Lana, mladá žena, která se svou nejlepší kamarádkou z dětství opustila Anglii, aby unikla nudnému stereotypu a zapomněla na konflikt s otcem. Jachta Modrá přináší Laně i její kamarádce Kitty vytouženou svobodu a dobrodružství, Laně ovšem také tajnou lásku. Ne vše je ale idylické, každý z pasažérů si totiž s sebou z minula nese nějaké to trauma – závislost na drogách, ztrátu nejbližších, zklamání z rodičů apod. A když jednoho dne uprostřed širého oceánu zmizí jeden z pasažérů, tak se původně bezstarostná plavba začne měnit v psychologický thriller... Spáchal Heinrich sebevraždu, byla to nehoda způsobená přemírou alkoholu, nebo mu do moře někdo pomohl? Dávné křivdy vyplouvají na povrch, letitá přátelství dostávají na frak, ukazují se pravé charaktery jednotlivých postav. Lana s hrůzou zjišťuje, že vlastně neví, s kým sdílí ten malý kousek pevné paluby uprostřed rozbouřených vod. A bude ještě hůř…


    Zbytek recenze najdete na stránkách Neoluxoru, kterému děkuji za recenzní text. 


    Hodnocení: 75%


    Lucy Clarkeová: Modrá
    • Nakladatel: Grada
    • ISBN: 978-80-247-5689-9, EAN: 9788024756899
    • Originál: The Blue
    • Překlad: Gibson, Anna
    • Popis: 1× kniha, vázaná, 308 stran, 15 × 21 cm, česky
    • Rok vydání: 2015 (1. vydání)


    pondělí 9. listopadu 2015

    Peter May: Muž z ostrova Lewis (audioverze)

    Můj druhý (a pohříchu zatím jen) literární výlet na Vnější Hebridy. Schválně se podívejte na obrázky – nelákal by Vás výlet na tohle místo?

     

    Zdroj obrázků: CK Poznání
    První díl volné trilogie zvaný Skála mě dost zaujal, ale na druhý díl nějak nebyl  v záplavě jiných knih a dalších aktivit čas. Nedávno mě ale čekalo několik dlouhých přejíždění v autě, resp.  v autobuse,  tak jsem si řekla, že bych si mohla druhý díl pustit jako audioknihu. Ostatně – nahrávka Muže z ostrova Lewis  vyhrála první  cenu v soutěži o Audioknihu roku 2014, to nemůžu šlápnout vedle. A nešlápla jsemJ


    Detektiv  Fin Macleod, hlavní hrdina Skály, se po smrti svého syna a po rozvodu s bývalou ženou  rozhodl odejít od policie a vrátit se na rodný ostrov Lewis. Hodlá tu opravit dům po rodičích a začít nový život. Shodou okolností je ve stejnou dobu na ostrově nalezeno v rašelině tělo mladého muže. Archeologové doufají, že to bude další důkaz o prehistorickém osídlení ostrova, jenže je tu háček. Onen mladík z rašeliny má na ruce vytetovaného Elvise Presleyho a vše ukazuje na to, že rozhodně nezemřel přirozenou smrtí. Poté, co se analýza DNA prokáže, že mrtvý je nějakým způsobem spřízněný s Tormodem Macdonaldem, otcem Finovy první lásky Marsaili, pustí se Fin do vlastního pátrání. Tormod bohužel není schopen nic vysvětlit, trpí stařeckou demencí a péče o něj je velmi namáhavá. Fin se pomalu prokousává složitou historií a zjišťuje, že Tormod si celou svou identitu vymyslel. Kdo je vlastně ten starý muž v pečovatelském domě? Jaký měl vztah k zavražděnému mladíkovi? Má na jeho smrti nějaký podíl? Pomůže tajemství odhalit starý mafián, stárnoucí televizní hvězda, nebo záhadný etno-vzor?

    V knize se střídají dvě vyprávění – jednou linií je pátrání bývalého detektiva, který navštěvuje místa a lidi, kteří by si mohli na dobu před padesáti lety pamatovat, druhou, neméně zajímavou, je pak vzpomínání starého Tormoda na mládí a dospívání. To se ale odehrává jen v jeho hlavě, navíc je poznamenáno starcovým zdravotním stavem, zapomínáním a popleteností. Postupně se ale obě hlavní linky proplétají a spějí k překvapivému závěru.


    Musím říct, že Muž z ostrova Lewis je skvělou audioknihou. K technickému zpracování nemám vůbec žádnou připomínku.  Jiří Dvořák má podmanivý hlas, pasáže, kde čte zmateného Tormuda, jsou úplně přirozené a uvěřitelné, posluchači  tu bezmoc starého člověka, který se přestává orientovat ve světě kolem, přibližuje dokonale. Hudební předěly mezi kapitolami doplňují temnou atmosféru knihy, nejsou moc dlouhé, stejně tak jako jednotlivé kapitoly. Dobře se mezi nimi hledá a navazuje na předchozí poslech. Jitka Škápíková, režisérka nahrávky, je prostě profík.


    Muž z ostrova Lewis je opět mix žánrů. Není to klasická detektivka, spíš psychologický thriller s tajemstvím a detektivními prvky. Tentokrát se s autorem vracíme do čtyřicátých a padesátých let minulého století, do zvláštní historické etapy, kdy vrcholily náboženské sváry mezi protestantskou většinou a katolickou menšinou. Jedním z důsledků byla i tehdejší praxe posílat sirotky katolického vyznání, tzv. domovany, na málo obydlené skotské ostrovy, kde fungovali jako levná dětská pracovní síla. Chcete se o tom dozvědět víc? V knize Muž z ostrova Lewis tu možnost máte, a navíc ve velmi atraktivní a čtivé podobě.

    Jediná moje připomínka je k samotnému závěru knihy – finální scéna mi přišla přece jen trochu přehnaná a patetická. Můj dojem z knihy to ale nezkazilo. A tak přede mnou stojí už jen závěrečné dilema – mám si poslední díl trilogie, Šachové figurky, přečíst nebo poslechnout?:-)


    Hodnocení: 100 %

    Peter May: Muž z ostrova Lewis
    • Nakladatel: OneHotBook
    • Interpret: Dvořák, Jiří
    • Režie: Škápíková, Jitka
    • Popis: 57 x mp3, délka 11 hod. 29 min., velikost 637,1 MB, česky
    • Rok vydání: 2014



    Peter May: Muž z ostrova Lewis
    • Nakladatel: Host
    • ISBN: 978-80-7491-476-8, EAN: 9788074914768
    • Originál: The Lewis Man
    • Překlad: Kaprová, Linda
    • Popis: 1× kniha, brožovaná, 349 stran, 12,5 × 19,4 cm, česky
    • Rok vydání: 2015 (2. vydání)

    neděle 8. listopadu 2015

    Jo Nesbø: Půlnoční slunce

    Tam, kde slunce nezapadá…


    Jo Nesbø se opět vydal na cestu časem a podobně jako v prvním díle této minisérie s názvem Krev na sněhu se vrací do 70. let minulého století. 


    Hlavním hrdinou je Jon (anebo také Ulf, jak si nechává říkat), drogový dealer, který se nechá spíše omylem najmout králem osloského podsvětí Rybářem na práci vymahače dluhů a likvidátora. Když ale přijde na to odstranit prvního nepohodlného dlužníka, ukáže se, že domnělý zabiják není schopný nikoho zabít. Jon ale ty peníze nutně potřebuje, dcera má  akutní leukémii a drahá léčba je její jedinou nadějí. Jedinou možností je nechat se podplatit dlužníkem a společně Rybáře podfouknout. Jenže podvést hlavu mafie, to není jen tak, Rybář neodpouští. Časem vše praskne a vypadá to, že náš hlavní hrdina má své dny spočítány. Podaří se mu ale utéct, a to do nejsevernější výspy Norska, za polární kruh do Finmarky, země Sámu. Doufá, že tady ho Rybářovi lidé nevypátrají. Jenže co místní? Skočí na jeho historku, že přijel na lov bělokurů, pušku ale bohužel zapomněl ve vlaku? Žije tu zvláštní náboženská komunita, laestadiáni, kteří svůj život svázali řadou pravidel a regulí. Podaří se Jonovi na severu přežít? A nečeká ho právě tady naděje na nový život?


    S Krví na sněhu, prvním dílem, pojí Půlnoční slunce jen postava mafiána Rybáře. A pak také charakter hlavní postavy – opět je to sympaťák, kterému držíte palce, i když by si to vlastně vzhledem k okolnostem neměl zasloužit. Ovšem zatímco Krev na sněhu mě nadchla, z této knihy jsem byla poněkud rozpačitá. Věřte nebo nevěřte, ale Joovi Nesbømu se podařilo napsat téměř milostný román! Nápadité způsoby sprovozování ze světa se z románu vytratily a místo toho se objevuje romantika drsného severu se svými podivnými obyvateli. Krásná kostelnice a zvonice Lea s malým synem Knutem, sexuchtivá šamanka Anita, místní opilec a blázen Mattis. Ale zase to není dost etno, aby to zaujalo samo o sobě. A nádavkem k tomu nemocné děti a domácí násilí. Pravda je, že jsem se chvílemi celkem bavila, v paměti mi asi natrvalo uvízne bizarní scéna s mrtvým sobem, ale jinak mi to směřování knihy úplně nesedělo. Budu doufat, že Nesbø se příště vydá spíš za pokračováním Syna, to bych asi ocenila víc.  

    Děkuji Neoluxoru za možnost si tuhle knihu přečíst. 

    Hodnocení: 70 %

    Jo Nesbo: Půlnoční slunce

    • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
    • ISBN: 978-80-7473-320-8, EAN: 9788074733208
    • Originál: Mere blod
    • Překlad: Krištůfková, Kateřina
    • Popis: 1× kniha, vázaná, 214 stran, 13,5 × 20,7 cm, česky
    • Rok vydání: 2015 (1. vydání)