pátek 27. února 2015

Andy Weir: Marťan


Houstone, máme problém aneb trosečníkem na Marsu … 
Vzpomeňte si na Apollo 13 a Trosečníka, přidejte technické detaily, okořeňte nerdovským humorem a dostanete Marťana – thriller odehrávající se na rudé planetě.
Na Marsu přistála výprava tvořená šestičlennou posádkou. Po několika dnech ale prudká písečná bouře misi ukončí, při spěšné evakuaci navíc tragicky zahyne jeden z jejích členů. Výprava se ve špatném psychickém stavu vrací na Zemi. Problém je v tom, že Mark Watney nezemřel. Zůstal trčet na nehostinném Marsu, se zásobami na 30 dní, bez komunikačního zařízení, kterým by na sebe upozornil. Příští výprava na Mars se chystá za 4 roky.
Že se tahle situace smrti dost blíží? Kdepak, Mark se rozhodne, že se tak snadno nevzdá a pustí se do práce. Jeho specializací je biologie, takže dokáže ledacos vypěstovat, a strojní inženýrství, což znamená, že ví, jak věci fungují a umí s nimi zacházet. Kdyby měl dostatek lepicí pásky a náhradních dílů, možná by si raketu na cestu domů i postavil. Místo toho ale vymyslí jiný plán – zajede si pro opuštěný Pathfinder, planetární sondu, která na Marsu přistála v roce 1997. Umožní mu to komunikovat se Zemí. Jenže problémy narůstají, přístroje se porouchávají a Marka se snaží zabít jak Mars, tak jeho vlastní šílené nápady…
Kde se v takové knize může ukrývat humor? Nevěřili byste, ale skoro na každé stránce. Je to opravdu příjemné a zábavné čtení.

Andy Weir




… zbytek textu si prosím přečtěte na blogu knihkupectvíNeoluxor, kterému děkuji za recenzní výtisk.

Hodnocení: 90 %


Andy Weir  Marťan
·         Nakladatel: Knižní klub
·         ISBN: 978-80-242-4772-4, EAN: 9788024247724
·         Originál: The Martian
·         Překlad: Prokop, Michal
·         Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, 15 × 23,4 cm, česky
·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)

neděle 22. února 2015

John Fowles: Francouzova milenka

Před deseti lety zemřel jeden z nejvýznamnějších britských poválečných romanopisců, jeden z prvních postmodernistických autorů, John Fowles. Proslavil se především trojicí románů, které napsal v 60. letech: Sběratel, Mág a Francouzova milenka. Sběratele jsem si užila loni, teď přišla na řadu díky nakladatelství Kniha Zlín Francouzova milenka.

John Fowles, foto od Carolyn Djanogly. 

Francouzova milenka je historický a psychologický román odehrávající se na jihu Anglie v roce 1867. Hlavním hrdinou je Charles Smithson, trochu pohodlný aristokrat (v třetí dekádě života bylo ostatně jeho hlavním zaměstnáním pohrávat si s myšlenkami), budoucí dědic velkého panství, ale také amatérský paleontolog a darwinista, obdivovatel. Charles je zasnoubený s krásnou Ernestinou, jedinou dcerou bohatého obchodníka. Spolu tráví léto u dívčiny tety v Lyme Regis (mimochodem: místo, kde sám John Fowles prožil 40 let svého života) a plánují tu svatbu a budoucí společný život. Na zdejším slavném molu vybíhajícím do moře potkají zvláštní ženu, o které ostatní tvrdí, že je šílená -  záhadnou Sáru Woodruffovou, opuštěnou milenkou ztroskotaného francouzského poručíka. Charles se se Sárou následně náhodou setká a tato žena jej upoutá. Je tak odlišná od jeho trochu naivní, měšťansky založené a předvídatelné snoubenky Ernestiny, je tajemná, melancholická, svůdná, snaží se vymanit ze svého sociálního předurčení... Je to nevyhnutelný osud a láska nebo pouhý rozmar a potlačovaná sexuální touha? Nechce Charles jen vyléčit Sáru z melancholie? Není Sára jen vypočítavá manipulátorka? Jak se Charles rozhodne? Můžou za všechno viktoriánské konvence a sexuální puritánství té doby?  Zkazí Charles život jen sobě, nebo i všem okolo? Jak tohle může skončit? Nebojte, dobře určitě ne:-)


Francouzova milenka je na jednu stranu romantické vyprávění o zakázaném vztahu dvou společensky nerovných lidí v době svázaných poměrů,  na druhou stranu tu ale najdeme ale skvělé zachycení paradoxů viktoriánské doby:

"S čím se setkáváme v devatenáctém století? Byla to doba, kdy žena byla posvátná a kdy bylo možné koupit třináctileté děvče za několik liber – nebo šilinků, když ji člověk chtěl jenom na hodinu či na dvě. Kdy se stavělo víc kostelů než v celé předchozí historii Anglie a kdy každý šedesátý dům v Londýně byl nevěstinec (současná kvóta je přibližně jen jeden ze šesti tisíc domů). Kdy posvátnost manželství (a předmanželská čistota) se hlásaly z každé kazatelny, v každém novinovém úvodníku či veřejném prohlášení, a přitom sotva kdy tak mnoho veřejně známých osobností – budoucím králem počínaje – vedlo tak skandální soukromý život. Když se objevily snahy o zlidštění vězeňského systému a různé perverzní výstřelky byly tak časté, že jeden Francouz se pustil do vážné vědecké práce o tom, jak markýz de Sade musel mít určitě anglické předky. Kdy ženské tělo bylo oděvem zakryto jako nikdy předtím a každý sochař byl posuzován podle své schopnosti modelovat nahé ženy.  Kdy nenajdeme jediný literárně významný román, hru či báseň jdoucí ve své smyslnosti dál než za popis políbení, a kdy se vydávalo tolik pornografie jako nikdy potom. Kdy se nikdy nikdo ani nezmínil o vyměšovacích funkcích a kdy sanitární zařízení (splachovací záchod se uplatňoval jen pomalu a až do roku 1900 představoval mimořádný luxus) byla tak primitivní, že jen v málo domech a ulicích se tyto funkce člověku ustavičně nepřipomínaly. Kdy se všeobecně předpokládalo, že ženy nemají orgasmus, a přitom se ho každá prostitutka učila napodobovat. Kdy došlo k ohromnému pokroku a uvolnění ve všech oborech lidské činnosti, a ve všech osobních a základních vztazích se prosazovala tyranie."

Fowles nezůstává jen u popisu doby, porovnává mravy druhé poloviny 19. století s těmi o sto let později, komentuje jednání postav, které se od dobových zvyklostí odvíjí a připodobňuje je jednání lidí 20. století. V knize využívá i dobové materiály a dokumenty, citáty z literárních děl, spojuje román se sociologickou studií. Časté je i to, že autor do příběhu vstupuje (a to nejen slovně, ale jednou dokonce v celé své kráse). Na konci knihy pak překládá čtenářovi několik možných konců příběhu, čehož mistrně  využívá filmové zpracování z roku 1981 natočené režisérem českého původu Karlem Reiszem podle scénáře Harolda Pintera s Marylin Streepovou a Jeremy Ironsem v hlavních rolích. Literární hrátky s příběhem, reáliemi a dobovou atmosférou jsou ostatně na celé knize to nejzajímavější, příběh sám o sobě je totiž dost předvídatelný, zdlouhavý a vlastně trochu nudný. Něco málo se v knize začne dít až tak na straně 200, ani poté se ale autorovi moc nedaří vtáhnout mě do děje. Možná za to může i trochu popisný jazyk, překlad Hany Žantovské je totiž starý skoro 40 let...  Chápu ale, že ve své době to musela být naprostá bomba, novinka, úplně nový literární styl. 

Proslulá zeď mola v Lyme Regis


O Fowlesovi na wikipedii tvrdí, že byl jedním z mála autorů, kterému se podařilo skloubit intelektuálně náročnou literaturu s předními příčkami prodejnosti. Uvidíme, jestli nejnovější vydání Francouzovy milenky tuto pověst potvrdí.

Díky Knize Zlín za recenzní výtisk. 

 Hodnocení: 75 %


John Fowles: Francouzova milenka
  • Původní název: The French Lieutenant’s Woman
  • ISBN: 978-80-7473-173-0
  • Překlad: Hana Žantovská
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 528 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (4. vydání)

středa 18. února 2015

Daniel Sieberg: Digitální dieta

Stává se vám, že si v noci nutně potřebujete přečíst e-maily? V restauraci neustále kontrolujete své sociální sítě? Nefungující WiFi vám dokáže zkazit dovolenou? Pak je možná čas trochu přibrzdit – můžete zkusit třeba Digitální dietu od Daniela Sieberga.


Daniel Sieberg se dlouhá léta živil jako novinář a televizní moderátor, byl specialistou pro oblast techniky v televizních stanicích CBS a CNN. V roce 2011 zjistil, že mu technologie začínají přerůstat přes hlavu a narušovat jeho rodinný a společenský život. Rozhodl se, že zvolní a omezí každodenní používání chytrého telefonu, sociálních sítí i e-mailu, resp. nastaví si pravidla, která povedou k lepšímu využití možností techniky. Jeho kniha Digitální dieta předkládá čtenářům návod, jak překonat závislost na moderních technologiích a znovu nalézt rovnováhu ve svém životě, a to ve 4 krocích za 28 dní.
Co tedy autor vlastně doporučuje? V první řadě zamyslet se nad tím, jak technologie ovlivňují skutečný život svých uživatelů. Lidé by si měli začít všímat, jaké technologie využívají, proč a co to pro ně znamená. Negativních příkladů najdete kolem sebe spoustu – návštěva restaurace s přáteli, kdy všichni neustále po očku sledují svůj chytrý telefon a kontrolují SMS. Rodinný podvečer, kdy jsou sice všichni doma, ale ne spolu – děti si hrají s tabletem, otec sedí u počítačové hry a matka pročítá e-maily na telefonu. Pokud tohle znáte na vlastní kůži, je na čase zkusit to jinak.
Restart, připojování se a revitalizace, to jsou další kroky této diety. Daniel své čtenáře učí, jak se (aspoň na chvíli) od všeho odpojit a odstřihnout a jaké si najít náhrady. Přečíst si opravdové papírové noviny. Nepoužívat navigaci ani mapy na internetu, ale vzít si klasickou mapu a napsat si předem instrukce. Aktivovat hlasovou schránku, abychom nemuseli brát všechny telefonáty. Zlepšit sociální kontakty v nevirtuální realitě – napsat dopis, zahrát si deskovou hru s kamarády, jít s dětmi na procházku. Pozorovat více lidi, přírodu, koukat se z okna. Ztišit technické zvuky, nastavit na přístrojích max. vibrace, kontrolovat e-maily jen jednou denně. Přenastavit si zprávy a sociální sítě – aktivovat filtry na spamy, zrušit odebírání newletterů, vypnout reklamu. 
...
Zbytek recenze si, prosím, přečtěte na stránkách knihkupectví Neoluxor, kterému také děkuji za recenzní výtisk.

Hodnocení: 60 %


Daniel Sieberg: Digitální dieta

  • Nakladatel: Synergie
  • ISBN: 978-80-7370-315-8, EAN: 9788073703158
  • Originál: Digital Diet
  • Překlad: Kučerová, Kristýna
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 216 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2014 (1. vydání)

neděle 15. února 2015

Andrea Sedláčková: Moje pařížská revoluce

Loni na podzim, když se slavilo 25 let od listopadu 1989, jsem zaregistrovala, že vyšla kniha o dívce, která emigrovala v září 1989 do Francie a "prošvihla" tak revoluci. Docela mě to zaujalo, když jsem nedávno na tuto knihu narazila v knihovně, neváhala jsem ani chvíli. Tou dívkou, která napsala autobiografickou knihu o počátku své emigrace, byla Andrea Sedláčková, dnes známá scénáristka a režisérka (natočila např. filmy Musím tě svést, Oběti a vrazi, Fair Play nebo naposledy Život podle Václava Havla).


Andrea byla v roce 1989 dvaadvacetiletá studentka FAMU, jejími spolužáky byli třeba Petr Jarchovský, Martina Formanová nebo Igor Chaun. Andrea pocházela z celkem běžné rodiny, její otec byl dokonce příslušníkem establishmentu (pracoval na ministerstvu vnitra, vyrovnání se s otcovou minulostí tvoří významnou dějovou linii knihy), s disentem přišla do styku prakticky až na prahu dospělosti. Začala se stýkat s umělci, intelektuály, opozicí, politika se jí stala jakousi vstupenkou do světa dospělých, jak sama přiznává. Spolu s Martinem Mejstříkem a Monikou Pajerovou  vydávali studentský časopis Kavárna, kde se na tu dobu tiskly poměrně kritické články. V létě 1989 pomáhala shánět podpisy pod petici Několik vět, což ji přineslo první výslech v Bartolomějské ulici a hrozbu vyhazovu ze školy. Na konci srpna odjela legálně do Londýna a Paříže, kde se nakonec rozhodla po dlouhém váhání zůstat.

 „A navíc – nechci žít jako disidenti. Nepoznala jsem jich mnoho, ale udělala jsem si tehdy velmi zjednodušený závěr, že existují dvě kategorie disidentů: První je prezentována několika prominenty, jejichž život je sice provázen výslechy, zadržením na 48 hodin, vězením, ale jsou publikováni v západních elitních nakladatelstvích, mají určité finanční prostředky, které jim umožňují psát. Členové druhé, širší kategorie, tuto šanci nemají, ženy pracují jako uklízečky, muži myjí okna, tráví nejlepší léta života v kotelnách. Třou bídu s nouzí. Na psaní příliš času nezbývá. Do téhle kategorie bych spadala a to se mi nechtělo. Přizpůsobovat se systému, dělat kompromisy s režimem taky ne.“

Základ knihy tvoří deníkové zápisy z prvních týdnů a měsíců emigrace, dopisy rodičům a přátelům a jejich odpovědi, to vše komentováno z pohledu současnosti. Andrea neuměla francouzsky, neměla práci ani bydlení, byla to dost naivní, ale celkem hezká a společensky založená holka. V Paříži měla spoustu přátel, hlavně z řad emigrantů z roku 1968, další známosti si velmi rychle udělala, co jí začátky významně usnadnilo. Můj pocit byl, že se vlastně přesouvala z návštěvy na návštěvu, z kavárny do kavárny, prostě jeden velký mejdan. Díky pomoci přátel postupně vyměnila několik zaměstnání i bydlení, začala se trochu učit francouzsky, požádala o politický azyl. Ten paradoxně získala 17.11.1989, nejspíš jako jeden z posledních úspěšných žadatelů. Samozřejmě jí zmítaly i pochybnosti, jestli zvolila dobře, nicméně hlavní motivací k emigraci asi nebyly politické důvody, spíš neuspořádaný osobní (a milostný) život a snaha zařídit si lepší příští jinde a po svém. Navázala spolupráci s Pavlem Tigridem, plánovala psát pro Svobodnou Evropu, chystala se přihlásit na francouzskou filmovou školu.

Jako studená sprcha pak přišel listopad 1989. Z pražských přátel se stali studentští vůdci, z kamaráda Havla prezident. Andrea trčela ve Francii, národ prožíval revoluční euforii a ona byla mimo. Ani na korespondenci už neměli kamarádi moc čas... Jako azylantka neměla Andrea cestovní pas, aby se mohla vrátit zpátky, navíc nevěděla, jestli to chce udělat. Pokud by za jejím odchodem byly politické důvody, pak by mělo logiku odjet zpátky do Československa, jenže vidina nového života v jiné zemi byla nakonec přece jen silnější. 


Zajímavá knížka, která nutí k vlastním vzpomínkám - jsem o pár let mladší, ale tu dobu (míněn listopad) jsem přece jen zažívala už na prahu dospělosti.  Některé věci ovšem v mém životě byly dost jinak - rozdíl dítěte z Prahy a z venkova?  

"U nás doma se po celé mé dětství o emigraci mluvilo často. Asi jako v každé rodině. Všichni, snad kromě kovaných komunistů, o ní několikrát v životě uvažovali. Fenomén odchodu byl v mé generaci zakořeněn od narození, protože jsme ročníky "invazní".  ... Jsme generace, která znala emigraci, jako se znají pohádky, každý měl příbuzné za železnou roletou, odkud pouze náhodou a občas proniklo ostré světlo svobody, před kterým jsme raději zavírali oči. Po letních prázdninách se ve školách vždy uvolnilo několik lavic."

Bavily mě dopisy, které Andree psala matka. "Děsím se, že nevíš, do čeho jdeš. Nikdy jsi nemusela každý  měsíc platit za to, žes bydlela, a teď uvidíš, jak je to těžké. Jen prosím buď realistka - chceš-li udržet všechny dobré přátele - nechtěj po nich nemožné - jinak je ztratíš. To můžeš a musíš chtít vždycky jenom po mně."  Některé rady do života pak byly vyloženě úsměvné (ty o vaření a bezpečnosti v kuchyni). Dopisy od přátel naproti tomu měly úroveň různou, vlastně by mě asi dost štvalo, kdyby se nějaký můj osobní dopis, který určitě nebyl určen k publikování, najednou ocitnul v jakési knize jako dokument doby... Zvlášť je to vidět třeba na dopisech od kamarádek - kdo, s kým, proč...  Proč vlastně v knize jsou? Občas mi taky vadil slovník, který Andrea používá, jsem na některé věci poměrně  přecitlivělá (mongoloidní debil, idiotské mongoloidní děti). Naproti tomu mě zaujalo pátrání po otcově minulosti a snaha vypořádat se s ní - tato linie vyprávění tvoří základ druhé části knihy. 

Kniha zachycuje jeden lidský osud v jedné konkrétní převratné době, neklade si nároky být nějakou generační výpovědí. Přesto je to ale zajímavé svědectví o době, kterou jsem zažila a na kterou mám vlastní (i když třeba jiné) vzpomínky. Stojí za přečtení. 

Hodnocení 70%

Andrea Sedláčková: Moje pařížská revoluce
  • Nakladatel: Prostor
  • ISBN: 978-80-7260-306-0, EAN: 9788072603060
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 247 stran, 12,6 × 20 cm, česky
  • Rok vydání: 2014 (1. vydání)

čtvrtek 12. února 2015

Dominik Dán: Bestie



Nakladatelství Slovart vydává další knihu slovenského autora detektivek Dominika Dána. Tentokrát se čtenář může těšit na román o sériovém vrahovi nazvaný Bestie, který na Slovensku poprvé vyšel v roce 2006.
 
S Bestií se opět vracíme v čase, do doby velkých společenských změn po listopadu 1989. Příběh začíná v roce 1990, kdy padla železná opona a otevřely se nejen hranice, ale v důsledku velké amnestie i brány věznic. Tak se na svobodu dostává Ondřej Rigo, slovenský Rom, který využívá první příležitosti a opouští tehdejší Československo. Jeho první mi obětmi jsou dvě ženy v německém Mnichově, následuje vražda v Amsterodamu a posléze dlouhá série zavražděných v Bratislavě. Všechny případy mají stejný modus operandi : vždy se jedná o ženy brutálně ubité ve spánku, znásilněné a okradené. Místo činu se nachází v přízemí či v prvním nadzemním patře, pachatel se dovnitř dostává otevřeným oknem či balkonovými dveřmi. Na místě vraždy se nikdy nenajdou otisky prstů, skoro vždy se tu ale povaluje jedna či dvě pánské ponožky, příp. i cigaretové nedopalky. Začíná rozsáhlé pátrání, kdy se tým slovenských policistů v čele s Richardem Krauzem snaží nebezpečného recidivistu odhalit. Paralelně probíhají vyšetřování i ve Spolkové republice Německo a v Nizozemí, mezinárodní spolupráce s policejními sbory bývalých socialistických zemí ale stále ještě nefunguje.
Kniha je psána strhujícím způsobem – čtenář má možnost se na příběh dívat ze dvou perspektiv. V jedné máme pod drobnohledem samotného vraha, pozorujeme jeho každodenní život, práci, zvyky. Ačkoliv se snaží žít více méně normální život, vždycky se objeví nějaký spouštěč – pohled na zakrvavené obvazy, autonehoda, krev u řezníka. V tu chvíli se v jeho hlavě ozve „Hlas“ a události dostanou rychlý spád… Druhý pohled představuje práce kriminalistů, jejich pracovní postupy a metody, mravenčí práce a nasazení. Úspěch či neúspěch ve vyšetřování mohou ovlivňovat drobnosti – nemoc, problémy doma, počasí. Velkou roli má v knize i politická situace – nesmíme zapomenout, že příběh se odehrává v turbulentní době devadesátých let: dochází k reorganizaci policie, z StB přecházejí do běžné služby operativci, kteří toho hodně vědí, objevují se nové kriminalistické metody (v našem případě sehraje rozhodující úlohu analýza DNA) atd.
Bestie je napínavá, svým způsobem i zábavná kniha. Jen jsem občas měla pocit, že autor má opravdu velkou fantazii, tolik brutality, to už snad přehání, ne? O to větší pak pro mne bylo překvapení, že kniha je napsána na základě skutečné události. Nejznámější československý masový vrah Ondrej Riga byl za 9 vražd a jeden pokus vraždy odsouzen v roce 1994 k doživotí, trest si odpykává ve věznici v Ilavě a v roce 2019 může tento "ponožkový vrah" požádat o prominutí zbytku trestu…
Ondrej Rigo před soudem

Dominik Dán, což je pseudonym, pod kterým slovenský spisovatel publikuje, v knize Bestie zúročil své mnohaleté zkušenosti z policejní práce. Jde mu to opravdu dobře a mně tak nezbývá, než poohlédnout se po dalších jeho knihách.
Díky knihkupectví Neoluxor na recenzní výtisk.
Hodnocení: 90%


Dominik Dán: Bestie

  • Nakladatel: Slovart
  • EAN: 9788073919290
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 302 stran, 13 × 21 cm, česky
  • Rok vydání: 2015


neděle 8. února 2015

Robert Galbraith: Hedvábník

J. K. Rowlingová definitivně zakotvila v detektivním žánru. Pod pseudonymem Robert Galbraith  vydává už druhou knihu ze série s detektivem Cormoranem Strikem.
J.R.Rowlingová
Válečný invalida z Afgánistánu, nemanželský synek slavné rockové hvězdy a soukromé očko v jednom, to je Cormoran Strike. Před několika měsíci se mu - s vydatným přispěním asistentky Robin - podařilo senzačně odhalit skutečnou příčinu smrti topmodelky Luly  a od té doby se s případy roztrhl pytel. Aktuálně má na stole zmizení  spisovatele Owena Quina, kterého nahání manželka. Owen se  sice podobně vypařil už několikrát, ale tentokrát to trvá neúměrně dlouho.  A navíc - právě dokončil kontroverzní knihu, ve které velmi nelichotivě naváží do lidí ze svého okolí.  Hlavně ti ze spisovatelské branže se v odporných postavách poznávají a jejich právníci jsou v bojové pohotovosti. Cormoran se pustí do pátrání a brzy slaví „úspěch“ – Owena sice najde, ale již ve stádiu rozkladu. Překvapivý  je brutální způsob smrti, je totiž navlas opsaný z oné knihy, o které najednou mluví celý Londýn. Kdo mohl mít zájem na smrti nepříliš úspěšného pisálka? Manželka, kterou věčně podváděl a se kterou byl jen kvůli mentálně postižené dceři? Zhrzená milenka? Transsexuálka, jejíž osud v knize zneužil? Literární agentka, nakladatel nebo korektor? Anebo spisovatel, kdysi přítel, se kterým ale už 20 let nepromluvil jediné slovo? Kdo z nich knihu četl před Owenovou smrtí? A kdo je vlastně kdo?
I tentokrát – podobně jako v předchozí knize Volání kukačky - je román postaven na atraktivním prostředí literárního Londýna. Vyrazíme do luxusních podniků i na venkov  – atmosféru a popis míst Rowlingová rozhodně nezanedbává. Děj ovšem posouvají hlavně dialogy – Cormoran umí naslouchat, v jeho přítomnosti lidé často prozradí víc, než by si přáli. Navíc je jako detektiv trpělivý až puntičkářský, příběh se mu před očima skládá jako skládanka.  I Robin zvládá svou roli  dr. Watsonové bravurně, ovládá nejen google, ale také řízení vozidla v nepříznivých povětrnostních podmínkách.   Soukromé peripetie obou  jsou ostatně velmi vítaným zpestřením románu.



Hedvábník je kniha sice současná, ale jinak stará dobrá anglická klasika. Hlavní je tu jemný humor, sympatičtí hrdinové a promyšlenost celého příběhu .  Nechtělo se mi knihu pouštět z rukou, nakonec zhltnuto během dvou večerů, aniž by se mi dařilo odhadnout vraha.  Těším se na řešení dalších londýnských zločinů s  touhle povedenou dvojku v hlavní roli.
Díky knihkupectví Neoluxor za recenzní pdf.
Hodnocení: 90%


Robert Galbraith: Hedvábník

  • Nakladatel: Plus
  • EAN: 9788025903650
  • Originál: The Silkworm
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 480 stran, 14,5 × 20,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)