pondělí 22. června 2015

Read a book - čtecí křeslo

Čtecí křeslo - ukázka prací studentů nábytkářského učiliště v Kateřinkách, instalováno v červnu na Benešově náměstí v Liberci. Umím si představit v nějakém výklenku, pod lehátkem polička na knížky a k tomu ještě malý stoleček na kafe:-)

IMG_3881.jpg
IMG_3873.jpg
IMG_3877.jpg
IMG_3882.jpg
IMG_3886.jpg
IMG_3875.jpg

pondělí 15. června 2015

Frederick Forsyth: Šakal

Frederick Forsyth je britský spisovatel a novinář, autor světových politických bestsellerů.  V mládí zkoušel být toreadorem,  stal se nejmladším pilotem Britského královského letectva, pracoval pro Reuters ve východním Německu a v Paříži a pro BBC v Africe. Poté, co přišel o práci, začal psát politické bestsellery. Jeho první knihou, která mu v roce 1971 přinesla světový úspěch, byl Den pro Šakala  -  o fiktivním atentátu na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla.



A právě po této knize jsem sáhla v antikvariátu, když jsem si rychle chtěla pořídit něco do autobusu na čtení. Fredericka Forsytha znám, byť jsem od něj paradoxně dosud nic nečetla – zato jsem ale vyslechla v podobě audioknih několik jeho thrillerů. Nejradši mám Vyjednávače, Afgánce, Čtvrtý protokol a Spis Odessa.  Tak a teď si konečně i něco přečtu, říkala jsem si. Když jsem v metru otevřela knihu, čekalo mě překvapení – pořídila jsem si slovenské vydání z roku 1976. Ve slovenštině jsem naposledy četla knihu někdy před 25 lety… No, panečku, to bude výstup z komfortní zóny! Věřte nebo ne, knížku jsem zvládla za dva dny a slovenština mi nevadila ani náhodou. Jen jsem občas zakroutila hlavou  - třeba nad tím, že Slováci nemají shodu podmětu s přísudkem (myslím, že i čeští školáci by jásali), nebo že Paríž je rodu mužského. Ale třeba to bude tím, že Šakal je fakt napínavý.



Začátek šedesátých let minulého století, Francie se zmítá ve vnitřních krizích, za nezávislost bojuje Alžírsko, dlouholetá francouzská kolonie. Právě tahle krize vynese znovu na politické výsluní Charlese de Gaulla, sjednotitele válečného odboje a prvního poválečného francouzského premiéra. Charles de Gaulle se stane prezidentem a dovolí Alžírsku osamostatnit se, což je nepřijatelné zejména pro ultrapravicovou nacionalistickou Organizaci tajné armády (OAS). OAS se rozhodne prezidenta odstranit a podnikne na něj několik atentátů – díky svým bdělým strážcům, zpravodajské službě a štěstí ovšem de Gaulle přežije jak nastražené výbušniny, tak i palbu z kulometů. A právě v tuto chvíli se začíná román Šakal (česky Den pro šakala). OAS se rozhodne pro riskantní a nákladný plán – na atentát si najme profesionálního nájemného vraha, Šakala. Kolem prezidenta se začínají stahovat smyčky… Šakal je zároveň ledově chladný a krutý i šarmantní a kreativní. Jeho schopnost plánovat a improvizovat je impozantní, myslí na každou maličkost, jeho plán vypadá dokonale. Na druhé straně ale stojí také zajímavý hrdina – detektiv  Lebel, který dostal veškerou pravomoc k tomu, aby nebezpečného vraha odhalil a dostihl. Lebel je klasický policista, který věří v systematickou práci, zároveň má ale zkušenosti a dovede se vcítit do myšlení svého protivníka. Čtenář se nemůže rozhodnout, komu vlastně fandit. Policajtovi, nebo rošťákovi?


Kniha je napínavá a má spád. Kromě příprav na atentát se z knihy dozvíme spoustu podrobností o organizaci francouzské policie a tajných služeb, detaily o zbraních, prostě vtáhnutí do souvislostí a popisu situace věnuje autor stejnou pozornosti jako ve všech pozdějších svých knihách. Svého času to asi opravdu musela být bomba. V Československu, kde se v té době zase tolik dobrých západních románů nevydávalo, to prý byl veliký hit. Den pro Šakala nechyběl v žádné pořádné knihovně. Kniha ale byla populární i na Západě, velmi rychle, už v roce 1973 byl podle knižní předlohy natočen i úspěšný film s Edwardem Foxem v hlavní roli, dodnes filmová klasika, dle samotného Fredericka Forsytha nejlepší filmová adaptace jeho románu vůbec. To si budu muset sehnat. V devadesátých letech vznikl americký remake s Brucem Willisem,  ten už ale takové popularity nedosáhl...

Co se týče knihy, není na ní poznat, že je 40 let stará. Jsem zvědavá, který z dnešních bestsellerů se bude číst ještě v roce 2055... 



Hodnoceni: 90%

Frederick Forsyth: Šakal
  • v originále The Day of the Jackal
  • přeložil Karol Dlouhý
  • ilustrace Vlastislav Rostoka
  • vydala Smena, vydavatelstvo SÚV SZM v Bratislavě v roce 1976
  • Cena 32 Kčs



Michaela Klevisová: Ostrov šedých mnichů

V pohyblivých píscích ostrova šedých mnichů


Michaela Klevisová je úspěšná česká autorka detektivek, která děj svého nového románu umístila velmi netradičně na odlehlý západofríský ostrov Schiermonnikoog na severu Holandska. Český kriminalista Bergman tu pomáhá své dávné kamarádce Ingrid setřást podezření z vraždy manžela, bývalého novináře, který chtěl po letech otevřít jeden starý a nevyřešený případ.

Na pláži ostrova zemřela tenkrát za podivných okolností a před zraky své čtyřleté dcery mladá žena jménem Gwen. Objasnit vraždu se nikdy nepodařilo, podezřelých bylo více, patřil k nim i manžel oběti Lars, který inkasoval životní pojistku. Právě ten se ale se ztrátou ženy nikdy nesmířil, vítá tedy návrh bývalého novináře Johana, který chce případ znovu otevřít a natočit o něm reportáž. Zároveň doufá, že mu to vynese i nějaké peníze, kvůli životu nad poměry, který dopřává své jediné dceři a nové přítelkyni, mu hrozí bankrot. Jenže reportér Johan je záhy po příjezdu zavražděn. Policie nemá žádný důvod oba případy spojovat, a tak se zaměřuje na jasný motiv: peníze. V hledáčku policie se tak objevuje novinářova přítelkyně, cizinka z východu a univerzální dědička, tím pádem jasná podezřelá Češka Ingrid. Ingrid žádá o pomoc kamaráda z mládí, šéfa pražské kriminálky Josefa Bergmana. Bergman se sice nemůže holandské policii plést do práce, přesto ale nabídku na netradiční dovolenou přijímá. Doufá, že mu nové prostředí a pár dní volna pomůže udělat si jasno ve vlastních vztazích. Navíc je na ostrově spousta lidí, kteří určitě něco vědí, s těmi všemi si musí promluvit. Co třeba podivín Sjoerd, který sbírá na pláži naplaveniny z moře a před lidmi dává přednost zvířatům? Nemohl najít něco, co by k objasnění případu přispělo? A co bývalá Johanova přítelkyně Madelie, která se s rozchodem nikdy nevyrovnala? Mimo podezření není ani malíř Theo, který každý večer maluje západy slunce na pláži a pod matrací skrývá nůž… Navíc také vyjde najevo, že Johana někdo mnoho let vydíral, stálo ho to několik desítek tisíc euro…


Zbytek textu najdete na blogu nakladatelství Neoluxor, kterému děkuji za poskytnutí recenzního textu.

Hodnocení: 75 %


Michaela Klevisová: Ostrov šedých mnichů
  • ·         Nakladatel: Motto
  • ·         ISBN: 978-80-267-0396-9, EAN: 9788026703969
  • ·         Popis: 1× kniha, vázaná, 376 stran, 13 × 21 cm, česky
  • ·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)




čtvrtek 11. června 2015

Lars Kepler: Stalker


Stalker tě na pokoji nenechá...

Pátá kniha s Joonou Linnou je na pultech, odteď si už budete na noc vždycky stahovat rolety a zatahovat závěsy…




Lars Kepler je pseudonym švédské autorské dvojice Alexandra Ahndorila a jeho manželky Alexandry Coelho Ahndorilové. Jméno odkazuje na severského detektivního „klasika“ Stiega Larssona, tvůrce Milénia, příjmení pak přirozeně na matematika a astronoma Johanna Keplera. Tito manželé před několika lety stvořili postavu kriminalisty Joony Linny, se kterým čtenáři již vyřešili několik případů – Hypnotizéra, Paganiniho smlouvu, Svědkyni ohně a Písečného muže. Teď přichází na řadu Stalker adaří se mu udržet vysoký standard celé série. 

Kdo je to stalker? Podle klasické definice „člověk až patologicky posedlý zájmem o jinou osobu, často veřejně známou, osoba, která sleduje jiné lidi až v neúměrné míře“. V Keplerově románu se stalker zaměřuje na mladé atraktivní ženy. Dlouho je stopuje a pozoruje, natáčí oknem jejich běžný život. Pak se rozhodne je zabít – chvíli před tím ale pošle stockholmské policii odkaz na video, na kterém je oběť ještě naživu. Policie se může přetrhnout, aby včas zjistila identitu budoucí oběti, většinou ale dorazí na místo činu až ve chvíli, kdy už je zapotřebí soudního patologa. Ženy jsou zavražděny velmi brutálním způsobem a po smrti ještě naaranžovány do stylizované polohy… Případ tentokrát vyšetřuje Margit, policejní inspektorka v 9. měsíci těhotenství (v Česku by byla už dávno na mateřské). A kde se vzal, tu se vzal, na scénu se vrací také Joona Linna, který na konci Písečného muže tak záhadně zmizel. Zůstává ale v civilu a pomáhá Erikovi, svému příteli psychiatrovi (a hypnotizérovi), který před lety něco zanedbal a teď za to bude, zdá se, pykat…

Zbytek textu najdete na blogu knihkupectví Neoluxor, které mi tuhle lahůdku poskytlo v krásném předtermínu:-)

"Lars Kepler in Nov 2012" by Frankie Fouganthin - Own work. Licensed under CC BY-SA 4.0 via Wikimedia Commons 


Hodnocení: 90%



Lars Kepler: Stalker


  • Nakladatel: Host       
  •  ISBN: 978-80-7491-437-9, EAN: 9788074914379
  • Originál: Stalker
  • Překlad: Haidarová, Azita    
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 571 stran, 13,9 × 20,6 cm, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)


úterý 9. června 2015

Arnošt Goldflam: Pohádky. O nepotřebných věcech a lidech

Arnošt Goldflam, to je herec, režisér, dramatik a v neposlední řadě i autor dětských knih. Jeho Tatínka, který není k zahození, v audioverzi v autorově specifickém podání, mám moc ráda. I Tatínek 007 pobavil a potěšil. Obojí jsem měla dlouho v telefonu a opakovaně poslouchala.


Dnes mi při návštěvě knihovny padla do oka kniha, kterou jsem neznala.  Pohádky o nepotřebných věcech a lidech, která vyšla na jaře loňského roku. Inspirací k napsání měl být autorovi jeho tatínek, resp. náhodný nález krabice s nápisem „Staré nepotřebné hadry“ z jeho pozůstalosti.  Zajásala jsem a těšila se na příjemný večer s pohádkami.

  

Leč tentokrát se žádný velký čtenářský zážitek nekonal. Ano, jsou tu pěkné obrázky z dílny autorovy manželky Petry a i dialogy jsou celkem vtipné (úplně je slyším v autorově interpetaci).

"Milé děti, víte, co se stalo?"
"Nevíme", odpověděly zmateně děti.
"Tak já vám to řeknu", řekl policista,"sotva vaši nešťastní rodiče vyšli z domu, řítilo se právě kolem velkou rychlostí nákladní auto, které dostalo smyk, vjelo na chodník a přejelo je, takže byli na místě mrtvi. To je všecko. My jsme hned zahájili pátrání, jestli by si Vás někdo nevzal k sobě, když jste ještě malé, vždyť jste děti, že..., ale nikdo se nenašel. Nikdo vás nechce ani nepotřebuje. Tak je to." ...
Policisté se rozpačitě rozhlíželi, přešlapovali z nohy na nohu a pak ten jeden řekl: "No, co jsme Vám měli říct, to jsme vám řekli. Radši bychom vám přinesli nějakou lepší zprávu, milé děti. Ale žádná taková není. Co už naděláte... tak nashle!"

Některé povídky jsou docela dobré, k těm vydařenějším patří třeba Vyhozená knížka, kdy se chlapeček dostane do děje knížky, kterou našel odhozenou v popelnici a zažije dobrodružství. Knížku pak znovu odkládá do kontejneru, aby pomohla i někomu dalšímu. Nebo pohádka Nepotřebné staré hadry, kdy se duch mrtvého tatínka schová do staré zbytečné krabice s hadříky a pomůže dětem vyrovnat se se smrtí. I motiv vánočního zázraku v pohádce Starý vánoční stromek, kde je dětská fantazie náležitě odměněna, je poměrně příjemné čtení.

Jenže těchto povídek je menšina, té větší části chybí nějaká pointa, něco, nad čím by se člověk zasmál, nebo poučil. Hlavně pohádky o zbytečných lidech mi přišly docela křečovité a originální za každou cenu. Pohádka o lenochovi, který se po smrti svých rodičů dostal do pekla a byl tam moc spokojený? Pohádka o hovínku, které nechce nikdo uklidit a tak se z něj nakonec stane myší princezna? Vysloužilý voják, který najde jeskyni s kostrami dávných lidí a zvířat a svou existenci založí na tom, že dá k jeskyni mříž a vybírá tu vstupné? Asi by stálo za to věnovat jednotlivým pohádkám víc pozornosti, pokusit se je vypointovat, tak jak to ostatně autor ukázal v předchozích knížkách pro děti.


Jsem docela ráda, že jsem si knížku jen půjčila v knihovně a nekoupila ji pro některé z dětí v okolí. Velké očekávání se tentokrát nevyplnilo...

Hodnocení: 50%


Arnošt Goldflam: Pohádky. O nepotřebných věcech a lidech 
  • Nakladatel: Nakladatelství Andrej Šťastný
  • ISBN: 978-80-86739-60-1, EAN: 9788086739601
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 96 stran, 17,5 × 24,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2014 (1. vydání)
  •  

neděle 7. června 2015

Dominik Dán: Básník

Hledáte napínavou knihu na dovolenou? Už nemusíte. Nakladatelství Slovart vydává v češtině další detektivku populárního slovenského autora Dominika Dána.


Dominik Dán patří k nejprodávanějším slovenským spisovatelům, každá jeho detektivka se hned po vydání stává bestsellerem. S podobným zájmem se setkávají i české překlady jeho knih, v poslední době vyšly v nakladatelství Slovart hned tři jeho knihy – Uzel, Bestie a nyní Básník.

Kniha Básník časově navazuje na Uzel.  Píše se rok 1988, začínají se lámat ledy a měnit poměry a mladý kriminalista Krauz, kterému se snad podařilo zažehnat potencionální průšvih s akcí Rusalka, se etabluje v mord partě. S jeho kariérou to vypadá dobře do chvíle, než je v příměstském lesíku objeveno podivně zohavené tělo  mladé ženy. Zavražděná volejbalistka Diana byla Krauzovou milenkou a její posmrtná poloha koresponduje s jednou básní, kterou  Krauz v mládí publikoval ve studentském časopise… Burger s Hanzelem, parťáci z oddělení vražd, svému mladému kolegovi věří, všemi ovšem otřese nález dalšího těla, tentokrát ve sklepě domu určeného k demolici, do kterého je dovede další dopis s básní.  Že by i s touhle dívkou Krauz udržoval milostný poměr? Tohle bude určitě zajímat policejní inspekci, možná i StB.  Mohlo by za tím být vyřizování starých (anebo nových) účtů?  Do čeho se to kriminalistické ucho, nad jehož sexuálním avantýrami kolegové nevěřícně kroutí hlavou, vlastně zamotalo?

„Poslyš, ty…“ Burger zatápal ve slovní zásobě, hledal vhodnou nadávku, jež by dokázala aspoň zčásti vyjádřit jeho duševní rozpoložení, ale žádnou nenašel a větu nedokončil. „Nejraději bych tě zabil.“ „Tak to musíš do fronty, ale nevím, jestli na tebe vyjde řada. V poslední době je takových, co by tohle chtěli, nějak moc,“ odchraptěl Krauz.

Dominik Dán představuje jistotu – jistotu známých reálií a uvěřitelných hrdinů.  Poměry, za kterých se jeho příběhy odehrávají, si velká část čtenářské obce ještě docela dobře pamatuje. Všemocná Státní bezpečnost, neklid  ve společnosti koncem 80. let, studentské protesty, ale také třeba všudypřítomné pití tvrdého alkoholu na pracovišti a schovávání masa pod pultem u řezníka. I kriminalisté oddělení vražd jsou hoši z masa a kostí – pro drsný vtípek nejdou daleko, alkohol jim pomáhá přežít náročnou realitu, živí se játrovou paštikou s rohlíkem, Richard Krauz je ještě navíc sympaťak, kterému četné nevěry vůbec neubírají na přitažlivosti.  Když se k tomu přidá zajímavý případ, je úspěch zaručen.


Básník se stejně jako ostatní knihy Dominika Dána čte skvěle, má to spád, dialogy jsou svižné, hoši vtipní.  Chlápky z kriminálky jsem si ostatně stihla oblíbit už v minulých dílech, a to včetně Krauze, který mě svým chováním v minulé knize ještě docela pohoršoval, zatímco teď už jeho příchylnost k něžnému pohlaví beru jako charakteristický povahový rys. Zvláštní posun. Bavila mě realita konce 80. let, kdy se ve společnosti pomaloučku začínalo něco dít a kriminalisté museli vypomáhat i při potírání živlů - naši partičku nejednou pěkně otrávilo, když místo hledání vraha museli vartovat před  vysokoškolskými kolejemi, nebo sledovat rozhánění pokojné demonstrace vodními děly.  Další sympatickou postavou byl pyrotechnik Watzka, doufám, že se s ním ještě někdy v dalších knihách z téhle série potkám.

Jediné, co mě úplně nepřekvapilo, byl způsob výstavby příběhu (jedna osoba zná všechny oběti, čeká se na další oběť), jenže to bude tím, že jsem před pár dny dočetla Stalkera od Larse Keplera, který je vybudován na podobném principu… Stalker je ovšem thriller, Básník klasická oddechová detektivka. A navíc Dominik Dán byl první – Básník vyšel ve slovenštině už v roce 2013, Stalker až o rok později.   

Suma sumárum, přečteno během jediného horkého červnového dne, hodnocení vysoké. Díky Slovartu za recenzní výtisk, už se těším na další díly.

 Hodnocení: 90 %


Dominik Dán: Básník
  • ·         Nakladatel: Slovart
  • ·         ISBN: 978-80-7391-159-1, EAN: 9788073911591
  • ·         Překlad: Šmatlák, Josef
  • ·         Popis: 1× kniha, vázaná, 328 stran, 14 × 21,5 cm, česky
  • ·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)



úterý 2. června 2015

Jo Nesbø: Krev na sněhu

Krev na sněhu zůstává za mrazu rudá


Série s detektivem Harrym Holem je sice zatím u ledu, ale Jo Nesbø nezahálí. Seznamte se: Olav, nájemný vrah s dobrým srdcem, antihrdina, který vás okouzlí.



Děj se odehrává v 70. letech v temném předvánočním Oslu. Žádné mobilní telefony, žádná DNA nebo internet. Hlavní hrdina Olav má zajímavé povolání – pracuje jako nájemný vrah. Najít tu správnou pracovní pozici mu chvilku trvalo, vylučovací metodou totiž musel zjistit, že se na jiné zločiny nehodí. Řídit únikové vozidlo mu nedovolí, protože jezdí moc nápadně. Ozbrojené loupeže a drogy také nejsou nic pro něj, má příliš slabou a citlivou povahu. Kariéra pasáka je mu odepřena, nezvládá mlátit holky, a ještě navíc se do nich ažpříliš lehce zamilovává. Nádavkem mu nejde matika a jako dyslektik má potíže sečtením a psaním. Trochu zvláštní kvalifikace pro zabijáka, ale vcelku to funguje (tedy až na výčitky svědomí vůči pozůstalým). Jinak ale Olav žije vcelku spokojeným životem, platonicky miluje hluchoněmou prodavačku, kterou zachránil před prostitucí, a po večerech louská Bídníky.

  


Zbytek textu najdete na blogu knihkupectví Neoluxor, kde si o knihu můžete i zasoutěžit. Stojí to za to, za mne plný počet bodů.
 
Hodnocení: 100 %
 
 Jo Nesbø: Krev na sněhu



  • Nakladatel: KNIHA ZLÍN
  • ISBN: 978-80-7473-319-2, EAN: 9788074733192
  • Překlad: Krištůfková, Kateřina
  • Popis: 1× kniha, vázaná, česky
  • Rok vydání: 2015 (1. vydání)