úterý 25. října 2016

Jiří Hájíček: Dešťová hůl

Jihočeské romány. Takhle jednoduše by se daly nazvat knihy Jiřího Hájíčka. Po Selském baroku a Rybí krvi završuje trilogii románem Dešťová hůl.



Hlavní postavou románu je Zbyněk, muž, který právě prochází krizí středního věku. Pracuje na univerzitě jako správce pozemků a práce ho nijak zvlášť nenaplňuje. S manželkou Terezou žije navenek poměrně příjemný život – chodí spolu do divadla i do kaváren, rozumějí si, ale přesto je tu problém, který je oba trápí – nedaří se jim počít dítě. Pocit únavy a zmaru dovršuje ještě Zbyňkova chronická nespavost, která ho enormně vyčerpává.  Všechno zvrátí zdánlivě banální prosba jeho dávné lásky z mládí Bohuny, která ho požádá o pomoc ve sporu o dědictví po zemřelém strýci. Návrat na venkov v něm probudí vzpomínky na dětství i na mladické ideály. Při pátrání v pozemkových knihách přijde na to, že v případě strejdy Tondy je nesrovnalostí a podezřelých okolností mnohem víc.  A tak se pustí do boje s mašinerií zkorumpovaných lokálních politiků a podvodných firem, ve kterém riskuje nejen kariéru, ale i vztah s Terezou. Jenže co když je právě tohle jeho poslední šance?

Jiří Hájíček se vrací na svůj oblíbený jihočeský venkov. V Selském baroku se věnoval kolektivizaci a křivdám, které s ní byly spojené, v Rybí krvi bylo hlavním tématem vyvlastňování pozemků a vysidlování vesnic v souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín. I Dešťová hůl je spojená s půdou, tentokrát jde však o téma ryze současné, byť do minulosti přirozeně zasahuje. Restituce, korupce v místní samosprávě, spekulativní  prodeje  půdy,  podvody, které se při převodech pozemků objevují...  To vše je naší současnou společností tak prorostlé, že mě vlastně úplně překvapilo, že se právě s touto hydrou pouští hlavní hrdina do boje.  Opravdu to má cenu? I když o vyřešení nakonec vlastně nikdo jiný než on nestojí?  Asi jsem už příliš okoralá, ale tahle linie mě tak úplně nebrala. Papíry, šanony, mapy…  A vůbec jsem nepochopila, kde se tam tak najednou na konci objevil ten aktivismus? Zmateně jsem listovala, jestli jsem nepřeskočila pár stránek… (Mimochodem, technická: když už si hlavní hrdina tolik zakládá na znalosti nového občanského zákoníku, tak ne sdružení, ale spolek).

Mnohem víc mě tentokrát bavila ta linie lidská či citová, chcete-li.  Vztah manželů, kteří by s ohledem na svůj věk už mohli mít dospělé děti, ale přesto se teprve snaží o rodičovství. Sex v plodných dnech a léčení nenaplněných tužeb romantickým filmem  v kině měsíc co měsíc. Setkání s první láskou po létech, vzpomínky na idylické mládí na venkově v kontrastu s trýznivými  popisy probdělých nocí.  Snaha uniknout – z práce, z města, z vlastního života, na Špicberky, k indiánům, na podmáčenou louku, do spánku.  Terezino úsilí zachránit rozpadající se vztah (jak je možné, že ty ženské postavy Hájíčkovi tak jdou?), Zbyňkovo mnohdy úplně nelogické chování. Opravdu se berou muži v jistém věku takhle vážně? To se mám na co těšit…

Pokud Vás bavila poetika Hájíčkových dřívějších knih, najdete ji i tady. Spojování minulosti se současností, pátrání po kořenech, po přetrhaných vztazích, příroda, půda, venkov – to vše dokáže Hájíček naprosto přirozeně a citlivě popsat a zakomponovat do děje.  Možná se už trochu opakuje, možná vám tentokrát nebude hlavní  zápletka připadat moc atraktivní, ale přesto je to Hájíček, kterého dobře znáte. Není to Rybí krev ani Selské baroko, ale za přečtení tahle kniha stojí.

Jiří Hájíček při přebírání ceny za Rybí krev.

Díky Neoluxoru za recenzní text. 
Hodnocení: 80%



Jiří Hájíček: Dešťová hůl
  • Nakladatel: Host
  • ISBN: 978-80-7491-773-8, EAN: 9788074917738
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 280 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat