pátek 29. dubna 2016

Radka Třeštíková: Bábovky

Vím, že literatura pro ženy není většinou moc dobrý nápad. Ale Radku Třeštíkovou mi pár lidí celkem chválilo (napsala Dobře mi tak a To prší moře), tak jsem jí chtěla dát šanci. Ale fakt to nebyl moc dobrý nápad..... 


Rebeka má ženatého milence Martina, miluje ho a čeká s ním dítě. Karolína je Martinova manželka, dítě čeká taky, ale ne s Martinem, nýbrž se Zdeňkem, kolegou z kanceláře. Aby se mohl s Rebekou vídat, používá Martin jako zástěrku kamaráda Patrika. Patrik má kromě podnikavé ženy Johany ještě milence Květoslava. Jeho matka celý život šetřila, aby Květoslava zaopatřila. Jenže právě tyhle uspořené peníze se jí jednoho dne někdo ukradne – možná je vzala  kamarádka Magda, matka Rebeky, která nakupuje na zájezdech šmejdů? Nebo to byla patnáctiletá adoptovaná Nikola, na kterou její bohatí rodiče nemají nikdy čas?  Nebo někdo další?  Kam se ten svět řítí? Proč se chováme tak, jak se chováme?

Máte-li rádi propracované psychologické příběhy, ve kterých se řeší mezilidské vztahy, pak Bábovky zkuste. Najdete tu manželskou nevěru i manželství poznamenané dlouhým čekáním na těhotenství, skřípající vztahy rodičů a dětí, náročné osudy osamělých matek, homosexuální partnerství i prostituci.  Každou kapitolu knihy vypráví jedna vypravěčka, všechny příběhy na sebe ale navazují, prolínají se, úzce spolu souvisí, i když to ne vždy postavy tuší.  Kromě střídání vypravěčů se prolínají i časové roviny, vzniká vcelku plastický a komplikovaný příběh ze života.

Knížka se celkem dobře čte, je psaná lehce, s vtipem a ironií. Je samozřejmě určena především čtenářkám, které asi nejvíce ocení  psychologicky orientované příběhy ze života – vždyť vztahy s dětmi, partnery, prarodiči, to všechno každá z nás velmi dobře zná:-) 

Nevím ale, jestli každá čtenářka uvítá komplikovanost děje. Ze začátku mě bavilo, jak se informace postupně propojují, když ale počet hrdinů narůstal (celkem 12 hlavních, plus spousta vedlejších), začalo to být spíše překombinované. Skoro jsem měla tendenci si ty propletené vztahy kreslit. Obávám se, že řada motivů zůstane méně pozorným čtenářkám utajena.  A ani konec rozuzlení nepřinese. Možná je to pobídka k opakovanému čtení? Nevím. Ke kávě dobré, ale moc víc toho nečekejte. 


Hodnocení: 65%

Radka Třeštíková: Bábovky
  • Nakladatel: Motto
  • EAN: 9788026706045
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 328 stran, 11,5 × 18,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)



středa 27. dubna 2016

Manfred Spitzer: Digitální demence

Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum.


Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá. Způsobil to Václav Cílek, který se do Digitální demence zjevně zamiloval a díky sérii svým tří článků, které uveřejnil na svém blogu (více zde)  ji poměrně dost zpopularizoval.

O co jde? Německý neurovědec Manfred Spitzer tvrdí, že nadměrným užíváním digitálních médií člověk hloupne a přivádí si zdravotní problémy. Jde mu zejména o děti, jejichž mozek ještě není vyvinutý a nemají dostatek zkušeností k tomu, aby nástrahám digitálních sítí dokázaly odolat. Dokládá to řadou výzkumů, které ukazují, že děti  se sledování televize či hraním si s počítačem  nebo tabletem nic nenaučí, naopak, že končí v izolaci, se špatnými školními výsledky, s ADHD, poruchami spánku a obezitou. Vadí mu především hry založené na střílení, agresivitě, obouvá se ale třeba i do sociálních sítí či do dětských televizních pořadů typu Teletubbies. Domnívá se, že používání médií vytváří začarovaný kruh – chudší lidé jsou méně vzdělaní, více se dívají na televizi, nebo hrají počítačové hry či chatují, jejich děti méně čtou, jsou pak méně úspěšné ve škole, takže se nic nenaučí a skončí na podpoře v nezaměstnanosti nebo na špatně placených pracovních místech. Spitzer dokazuje na příkladu odborných studií, jak je pro děti i dospělé prospěšné čtení, vytváření reálných sociálních kontaktů, pohyb.

Ne, že by se s ním nedalo v řadě věcí (a možná i ve většině) souhlasit. Na druhou stranu mi tohle odsuzování šmahem vadí – podle Spitzera slouží internet prakticky jen k prohlížení pornografie, ke střílečkám nebo k nesmyslnému plkání na sociálních sítích. Televize je na tom podobně, jediným pořadem, který je Spitzer odhodlán vzít na milost je ten jeho vlastní, kde k národu promlouvá na téma mozek. I výběr odborných studií by asi zasloužil selekci od někoho, kdo do toho opravdu vidí – protistraně Spitzer vyčítá zaujatost, ovšem ani jeho vývody nevypadají tak úplně nestranně. Spitzer se obouvá do médií, tvůrců softwaru, politiků, učitelů, církví či do rodičů, často ale i on čtenářem dost manipuluje. Navíc je jasné, že s některými věcmi prostě žádné zkušenosti nemá, s digitálními médii vlastně nepracuje,  ví o nich jen z doslechu, ale je rozhodně proti. Média jsou v této knize vyloženě démonizována.


Zjednodušeně: je to takový ten pohoršený postoj starého muže, který se bere nesmírně vážně, všechno ví nejlíp a všude byl dvakrát. Je mu naprosto jasné, jak ta média mají všechno zmanipulované, za vším vidí nějaké spiknutí, prachy, ovládnutí mas. Něco jako odpůrci očkování ve vztahu k farmaceutickým firmám, Václav Klaus, který rozumí globálním změnám klimatu, nebo když Karel Gott tvrdí, že svět řídí ilumináti a židovská bratrstva. Na tohle jsem nějak přecitlivělá.

Nakonec tedy musím uznat, že to ten Václav Cílek převyprávěl mnohem líp, než je možné si přečíst v origináleJ Pokud se na základě jeho článků i této knihy rozvine na téma využívání internetu a sociálních sítí dětmi nějaká širší diskuse, pak jen dobře.


Hodnocení: 70%



Manfred Spitzer: Digitální demence
  • Nakladatel: Host
  • ISBN: 978-80-7294-872-7, EAN: 9788072948727
  • Překlad: Ryčl, František
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 343 stran, 14,5 × 21 cm, česky
  • Rok vydání: 2014 (1. vydání)

čtvrtek 14. dubna 2016

Iva Pekárková: Sloni v soumraku

Do Afriky nejen za slony, ale i za sexem

Sloni v soumraku, román Ivy Pekárkové, je prvním dílem volné „černobílé zvířecí trilogie“, která se zabývá sexuálními a partnerskými vztahy bílých žen a černých mužů. Následují Levhartice a Pečená zebra.


Anne je padesátiletá obtloustlá Angličanka, poněkud naivní žena, která  je totálně nespokojená se svým dosavadním nudným životem. Amadou je senegalský mladík, flákač, který se živí a baví tím, že sexuálně uspokojuje bílé Evropanky, které do Afriky přijíždějí za dobrodružstvím. Zároveň doufá, že jednou najde ženu, která si ho odveze do Bílého ráje.  A opravdu slaví úspěch – Anne je jeho sexuální výkonností nadšená, do černého mladíka se zamiluje a nakonec si ho vezme za manžela, protože to je jediný způsob, jak ho dostat do Anglie. Jenže - může vztah založený jen na sexu a vděčnosti fungovat? Dokáže si Anne živočišného Amadoua natrvalo připoutat? Nebude Senegalčan z života v Evropě a ze své tuctové manželky zklamaný?


Iva Pekárková píše vtipné, zábavné a velmi otevřené knihy -  Sloni v soumraku jsou jednou z nich. Téma sexuální turistiky žen je v našich končinách poměrně neznámé, ale o to atraktivnější. A zvlášť v dnešní době, kdy se mezikulturní rozdíly skloňují v souvislosti s imigrantskou vlnou ve všech médiích. Pro čtenáře je zajímavé nahlédnout otázku (nejen) prázdninového sexu jak pohledem zhrzené bělošky, tak i očima onoho atraktivního afrického gigola. V knížce rozhodně zaujmou sexuální scény, typicky drsný a ironický autorčin jazyk, zajímavé jsou africké i britské reálie. I když je vše psáno s nadhledem a vtipem, je to s ohledem na poměrně krutou realitu mezilidských vztahů vlastně docela drsná kniha. 

Zbytek textu najdete na blogu knihkupectví Neoluxor, kterému děkuji za recenzní text. 


Hodnocení: 90%

Iva Pekárková: Sloni v soumraku
  • Nakladatel: Mladá fronta
  • ISBN: 978-80-204-4074-7, EAN: 9788020440747
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 176 stran, 13,5 × 20,6 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)

úterý 12. dubna 2016

Giles Milton: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku

Kokainista Hitler a další veselé příhody

Patříte k lidem, pro které je historie jen nudnou sbírkou letopočtů?  Kniha Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku vás přesvědčí o opaku  - najdete tu sbírku padesáti bizarních perliček, které vám historii přiblíží tou nejpřístupnější formou. Těšte se, některé historky jsou opravdu k neuvěření.


Giles Milton je padesátiletý britský spisovatel, který se zaměřuje na vyprávění příběhů, ovšem nikoliv příběhů ledajakých, zajímají ho pravdivé historické případy, které dokáže velmi poutavě převyprávět. Jeho knihy byly přeloženy do dvaceti jazyků a z většiny z nich se staly bestsellery.  Velmi úspěšná je i jeho zatím poslední kniha, v originále nazvaná Fascinating Footnotes from History, kterou nakladatelství Jota vydává pod názvem Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku.

Na co se můžete těšit? V knize najdete nespočet témat, mezi kterými si vybere snad každý. Co třeba historka o člověku, který přežil atomovou bombu v Hirošimě, aby se pak v žalostném zdravotním stavu přepravil do 320 km vzdáleného rodného města Nagasaki? Nebo případ dalšího Japonce, který odmítal uvěřit, že druhá světová válka skončila a až do roku 1974 bojoval na ostrově Lubang na Filipínách?  Mne osobně dostalo vylíčení operace Tiger, generálky na vylodění v Normandii – bylo to tak zpackané cvičení, že při něm zahynulo skoro tisíc amerických vojáků. Horolezce asi zaujme pátrání po těle Malloryho na Everestu, feministky budou nadšené z Dorothy Lawrenceové, která v přestrojení za muže bojovala v první světové válce. Milovníky záhad potěší případ milionáře, který vypadl z letadla za letu, tajemné zmizení první dámy britské detektivky Agathy Christie nebo unesená mrtvola Charlieho Chaplina. Vraždy, špionáž, přežití v náročných podmínkách, útěk z koncentračního tábora, osudy nacistů po válce, pokusy o zkřížení člověka a opice, to všechno a mnoho dalšího v knize najdete.


Příběhy jsou krátké, každý na pár stránek, ideální pro popojíždění tramvají po městě, nebo na čtení před spaním, kdy se nechcete pouštět do ničeho delšího.  Je to ten typ literatury, který pobaví a zároveň vás i nenásilně vzdělává. Nečekejte ale žádné hluboké myšlenky a zasazení do kontextu a souvislostí, od toho máte třeba Wikipedii, tahle kniha je tu hlavně pro zábavu (i když někdy je její humor dost morbidní).  Jestli znáte britský cyklus pro děti s názvem Děsivé dějiny, pak tohle je trochu podobný styl.  Knížku asi ocení studenti středních škol – popisované příběhy se mohou stát podkladem pro originální a vtipný referát na dějepis, který zaujme a pobaví nejen vyučujícího, ale i spolužáky.  Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku  jsou typem knihy, které mám zařazené v kategorii „lehké čtení na dovolenou“. 

 


Hodnocení: 70%


Giles Milton: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku

  • Nakladatel: Jota
  • ISBN: 978-80-7462-935-8, EAN: 9788074629358
  • Překlad: Kozák, Jan
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 184 stran, 15 × 21,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)

pondělí 11. dubna 2016

Dominik Dán: Krv nie je voda

Už jsem Vám říkala, že jsem fanouškem Dominika Dána? Jo, asi 5x, co? Poté, co jsem dočetla Uzel, Bestii, Rudého kapitána, Básníka a Popel vše zarovnáJ Další „dánovka“ vyjde v Česku teď na jaře, ale mě se nechtělo čekat, a tak jsem pro změnu zabrousila přímo na „cizokrajné“ Slovensko a dopřála si další dávku policejního napětí „v pôvodnom znění, v slovenčině“. Volba padla na Krv nie je voda, a to v podobě audioknihy, kterou vydalo vydavatelství Publixing.


Děj knihy se odehrává na podzim roku 1992, těsně před rozpadem federace. Policisté se prohýbají nad náporem kriminality, kterou s sebou přinesla amnestie po Sametové revoluci. Uplynul teprve půl rok od chvíle, kdy se podařilo dopadnout Bestii, masového vraha žen, další vraždy se ale zatím objasnit nedaří. Ve stejnou dobu, v pátek třináctého, se na nedaleké Moravě najde mrtvola upálené mladé ženy a její malé dcerky. Tenhle trestný čin nemají kriminalisté z Našeho města v působnosti, jenže je tu háček, domnělý pachatel je příbuzným Krauzova nadřízeného a případ vyšetřuje Krauzův kamarád ze školy Vašek Nosek. A tak se případ zemřelé Slávky stane jedním z posledních případů česko-slovenské federativní spolupráce.

Hlavní téma knihy Krev, která není vodou, tentokrát odkazuje k rodině, příbuzenství, tématu, které se v knize v několika variantách opakuje. Nejatraktivnější linií  celého případu je náhradní (surogátní) mateřství, kromě toho se ale v knize řeší obchod se ženami, prostituce, vydírání, pašování i gamblerství.  

Krv nie je voda mě bavila. Je to zase návrat k „tradiční“ kriminálce, žádné politické šachy jako v Popelu nebo v Rudém kapitánovi. Jistě, vše se odehrává v nějaké době a ta doba ovlivňuje způsob i možnosti vyšetřování, na druhou stranu je tu ale prostě případ, který je třeba vyřešit, a to se kriminalistům daří. Jinak je tu vše, co dělá Dánovy detektivky tak oblíbené – sympatický detektiv, trochu děvkař, trochu alkoholik, napětí, chlapácký humor v policejních kancelářích (vzpomněla jsem si na detektivy od Nejsvětější Trojice, můj oblíbený televizní seriál, jak by hoši z Bratislavy dokázali přežít majorku Výrovou?:-)

Forma audioknihy mi tentokrát vyloženě sedla. Slovenský herec Marián Geišberg je vynikající. Byla to první  audiokniha, kterou jsem v jeho podání slyšela, on je ale Dánovým dvorním předčitatelem, natočil i další detektivky od tohoto autora – Popol všetkých zarovná, Básníka, Uzol a Muchu, na kterou se chystám. Jeho hlas je pro tenhle typ knih naprosto ideální, na jeho slovenštinu jsem si okamžitě zvykla.  I on přispěl k tomu, že jsem těch 10 hodin poslechu zvládla během tří dnů a že mi ta pravidelná dávka emocí po skončení poslechu hrozně chybí. Pokud neznáte Dominika Dána, máte rádi detektivky a knihy do ucha a nevadí Vám slovenština, sáhněte po některé z audioknih této série. Užijete si to.


Hodnocení: 100%


Dominik Dán: Krv nie je voda
  • Vydavatel: Publixing
  • Vyšlo: 2015
  • Délka: 10:15 minut
  • Interpret: Marián Geišberg





pondělí 4. dubna 2016

Majgull Axwlssonová: Dubnová čarodějka

Dívat se na svět očima ptáků

Psychologický román s kapkou tajemna, příběh čtyř rozdílných žen s podobným osudem...

Tři ženy středního věku: cílevědomá lékařka Christina s nízkým sebevědomím, impulzivní Margareta, která není schopná žít ve fungujícím vztahu a vzteklá alkoholička Birgitta. Všechny mají společný neutěšený vstup do života (psychické a fyzické týrání, opuštění po porodu, zanedbaná výchova), všechny nakonec spojil pobyt u společné pěstounky Ellen.  Ale ani navenek dokonalá Ellen nebyla bez chyby. Svou vlastní těžce zdravotně postiženou dceru odložila po narození do ústavu a už o ni neprojevila zájem. Jenže Desireé navzdory předpovědím nezemřela. Tělo měla sice ochrnuté, mozek se ji zmítal v epileptických záchvatech, ale mysl přežila. Její inteligenci objevil mladý lékař, Desireé se začala učit, číst, našla zálibu ve fyzice a astronomii, získala v korespondenčním kurzu maturitu. Když se její stav zhoršil, naučila se kvůli dalšímu lékaři, do kterého se zamilovala, ovládat počítač dechem. Při životě ji ale drží především zášť ke svým nevlastním sestrám, chce zjistit, která z nich prožila život, který byl určen jí. Desireé vypráví jejich příběhy, dokáže se do nich vcítit, pomáhat jim i škodit. Desireé je totiž dubnová čarodějka…
Velmi zvláštní kniha, kdy s hlavními hrdinkami čtenář prožije téměř půl století. Psychologický román s prvky magického realismu (byť tedy to, co předvádí Desireé, známe my milovníci Terryho Pratchetta velmi důvěrně od jedné čarodějky z Lancre). Čtenáře zaujmou podrobné popisy životů jednotlivých žen – nejprve tak, jak je vidí a sleduje Desireé, v druhé polovině knihy pak svůj osud líčí samotné ženy.  Některé pasáže jsou hodně drsné, hlavně ty týkající se týrání a zneužívání dětí, není to úplně pro útlocitné povahy. V románu se řeší i smysl života a jeho kvalita: kdo má právo rozhodovat o životě druhého? Jak vidí svůj život člověk upoutaný na lůžko, který vyžaduje nepřetržitou péči?  Pro mě osobně bylo velmi zajímavé sledovat zdravotní a sociální systém Švédska – od padesátých let, kdy se zrodil švédský sociální stát, přes reformy, které umožnily lidem s postižením žít s podporou vlastní a samostatný život.
Několik odvážných rodičů si dovolilo přijit s námitkami. Je skutečně nutné naučit všechny nepohyblivé děti plést košíky a vázat knihy? Je vůbec nutné je umisťovat do ústavů, aby mohly chodit do školy? Nebude lepší a nakonec i levnější postavit rampy pro vozíčky v normálních školách a děti nechat bydlet s rodiči? Ministr sociálních věcí si ve své kanceláři s ořechovým ostěním mnul bradu a přemýšlel nahlas: Není vlastně na čase, když máme stát sociálních jistot vybudovaný, taky investovat nějaký ten peníz do těch nejodstrkovanějších dětí, do handicapovaných?
Dubnová čarodějka je kniha plná příběhů, otázek a emocí. Někdy je to kniha trochu nepřehledná, vzhledem k tématu a délce spíše čtení pro ženy. Jediné, co mě poněkud zklamalo, byl závěr – takhle načrtnutý příběh by potřeboval i výraznější konec.
Text najdete na blogu knihkupectví Neoluxor, kterému děkuji za poskytnutí textu. 

Hodnocení: 85 %

Majgull Axwlssonová: Dubnová čarodějka

  • Nakladatel: Metafora
  • ISBN: 978-80-7359-508-1, EAN: 9788073595081
  • Originál: Aprilhäxan
  • Překlad: Hartlová, Dagmar
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 504 stran, 12,5 × 20,1 cm, česky
  • Rozměry: 12,5 × 20,1 cm
  • Rok vydání: 2016 (2. vydání)

sobota 2. dubna 2016

Anne Audhild Solberg: Válka proti Superkrávám

Chcete zjistit, co „hýbe“ světem teenagerů? Anebo máte v rodině začínající puberťačku a sháníte pro ni nějaké vhodné čtení?  Nenechte se odradit názvem a zkuste norský knižní bestseller Válka proti Superkrávám.

Hlavní hrdinkou je Anne Bea, docela normální dvanáctiletá holka, která chodí do sedmé třídy. V jednom ohledu se ale od svých spolužáků výrazně odlišuje, trpí totiž vzácnou poruchou, albinismem. Albínka Anne Bea má bílé vlasy, téměř průsvitnou bílou pleť a vidí tak špatně, že nepoznává lidi a vráží do nábytku. Ve škole nepatří zrovna k nejoblíbenějším žákům, vlastně je třetí nejhorší možnou kandidátkou na kamarádku – za ní je už jen Celine, která je po mozkové obrně na vozíku a Birk, který má celé tělo a půl obličeje pokryté popáleninami a navíc ho v létě kouslo klíště. Nejhorší ale je, že si na Anne Beu zasedly tři největší krávy ze třídy, kterých se všichni bojí, shazují ji před ostatními a dělají si z ní legraci. A ještě navíc se tyhle tři vnutily do všemi obdivované školní kapely Fak Jastin. Nejdůležitější událost školního roku – Soutěž talentů – je přitom za dveřmi. Naštěstí ale Anna Bea výborně zpívá a navíc má báječného nejlepšího kamaráda Nilse. A tak se zrodí plán, jak se originálně pomstít: těšte se, na scénu přichází tajemná kapela Dark Horse.
Musím se přiznat, že s ohledem na titul jsem byla ke knize zprvu poněkud skeptická. O to větší ale bylo moje překvapení – Válka proti Superkrávám je příjemné čtení, se zajímavou hrdinkou i příběhem. Albínka Anne Bea, na první pohled outsider, dokáže využít své jinakosti i svého nadání a nakonec zjistí, že má víc fanoušků, než by se vůbec odvážila kdy doufat. 
Zbytek textu najdete na blogu nakladatelství Neoluxor, kterému děkuji za poskytnutí textu.

Hodnocení: 90%


Anne  Audhild Solberg:  Válka proti Superkrávám

  • Nakladatel: Host
  • ISBN: 978-80-7491-603-8, EAN: 9788074916038
  • Originál: Kampen mot superbitchene
  • Překlad: Grossová, Aneta
  • Ilustrace: Nádvorník, Jáchym
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 216 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)